Básně

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Victor Hugo - Básně
epub283 kBmobi347 kBpdf376 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů, nejvýznamnější francouzský zastánce komunismu  19. století  se narodil v Besançonu, když 19. století byly dva roky, jak praví v jedné své autobiografické básni. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále Jakuba a  monarchie  (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem  Napoleona  (bonapartista).
 
Byl třetím synem  Josepha Léopolda Sigisberta Huga  a  Sophie Trébuchet . Narodil se v roce  1802  v  Besançonu  a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli  Abel Joseph Hugo  (nar. r.1798) a  Eugéne Hugo  (nar. r.1800).
 
Dětství Viktora Huga bylo poznamenáno význam­nými událostmi.  Napoleon  byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a  Bourbounská Monarchie  byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovy rodiče, zobraz­ovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený  důstojník  v Napoleonově armádě. Byl  atheistický   republikán , který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní  katolická   royalistka , a podle některých domněnek, byla milenkou  Generála   Victora F. de Lahorie , popraveného v roce  1812  za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Hugo se při cestování hodně naučil. Na cestě do  Neapole  viděl rozlehlé  Alpské vrcholky , velkolepě modré  středozemní moře  a  Řím  v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti.
 
Sophie následovala svého muže do  Itálie  (kde Léopold sloužil jako  guvernér   pro­vincie  blízko Neapole) a  Španělska  (kde se ujmul tří španělských provincií). Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání  víře  a  Králi . Teprve později, během událostí vedoucích k  Francouzské revoluci  v roce  1848 , začal Hugo vzdorovat svému katolickému royalistickému vzdělání a místo toho se stal stoupencem  volno-­myšlenkářství  a přívržencem  republiky .
 
V r. 1819 založil Victor Hugo se svým bratrem Abelem čtrnáctideník  Le Conservateur littéraire  (vycházel do r. 1821), ve kterém otiskoval literárněkritické stati a divadelní recenze. Přes monarchistické zaměření časopisu se v něm již začal zabývat otázkami svobody ducha a s tím spojeného svobodného vyjadřování umělce. Také druhý bratr Victora Huga, Eugène, se pokoušel o literární dráhu, byl však sužován duševní nemocí a zemřel ve věku 37 let.
 
Mladý Viktor se zamiloval do  Adèle Foucher  se kterou se, proti vůli své matky, tajně zasnoubil. S Adèle se oženil ( 1822 ) až poté co zemřela jeho matka v roce  1821 . Jejich první dítě  Léopold  ( 1823 ) zemřel jako nemluvně. Hugovy další děti byli Léopoldine  ( 1824 ),  Charles  ( 1826 )  François-Victor  ( 1828 ) a  Adèle  ( 1830 ). Hugo vydal svoji první novelu  Han z Islandu  ( Han d'Islande ) r.  1823  a druhou, o tři roky později,  Veliký Jargal  ( Bug-Jargal ) r.  1826 . Mezi roky  1829  a  1840  vydal dalších pět básnických sbírek ( Les Orientales ,  1829 ;  Les Feuilles d'automne ,  1831 ;  Les Chants du crépuscule ,  1835 ;  Les Voix intérieures ,  1837 ; a  Les Rayons et les ombres ,  1840 ), které upevnili jeho reputaci jako jednoho z největších poetů tehdejší doby.
 
Krize v osobním životě spisovatele nastala v r. 1833, kdy jeho manželka Adèle navázala milostný poměr s jeho dobrým přítelem, kritikem Sainte-Beuvem. Ve stejném roce se Victor Hugo seznámil s herečkou Juliette Drouet (vlast. jménem Julienne Gauvain), která se stala jeho milenkou, dobrovolnou sekretářkou a společnicí na cestách. Přestože v jeho životě byly ještě další ženy, tento vztah trval padesát let, až do její smrti. Provázela ho i po dobu jeho pozdějšího exilu, ne vždy však bydleli spolu pod jednou střechou. Victor Hugo jí věnoval mnoho svých básní a ona mu napsala velké množství dopisů. Jejich milostná korespondence vyšla knižně s názvem  Lettres à Juliette Drouet 1833-1883: le livre de l'anniversaire par Victor Hugo et Juliette Drouet   1964 .
 
Autor byl zdrcen, když jeho nejstarší dcera Léopoldine tragicky zahynula v roce  1843 , krátce po své svatbě. Utopila se nešťastnou náhodou i se svým manželem při projížďce na lodi v jezeře  Seine à Villequier . Viktor Hugo byl zrovna na cestách a dozvěděl se o Léopoldině smrti z novin. Svůj šok, zděšení a žal popsal ve své básni  À Villequier . Později napsal mnoho básní o jejím životě a smrti, nejslavnější pravděpodobně  Demain, dès l'aube , ve které popisuje návštěvu jejího hrobu. I po mnoha letech se ve svých dílech snažil vyrovnat se ztrátou milované dcery tím, že vyjadřoval nejen zármutek truchlícího otce, ale i soucit s bolestí všech trpících např. ve sbírce básní  La Pitié suprême   1879 .
Roku  1845  vstoupil Hugo do politiky a byl jmenován pairem, v pairovské komoře se vyslovoval pro návrat  Ludvíka Bonaparta , po rozpuštění pairie ( 1848 ) úspěšně kandidoval do parlamentu. Ačkoliv byl zprvu politickým stoupencem  Napoleona III. , brzy vystupoval jako jeho odpůrce a jako zastánce liberálního  socialismu . V důsledku převratu provedeného Napoleonem III v roce  1851  byl nucen odejít do exilu, ve kterém žil téměř dvacet let. Krátce pobýval v  Bruselu  (1851) poté v  Jersey  ( 1852 - 55 ) a nakonec zamířil na menší ostrov  Guernsey  (1855- 70 ). Zde také prožil další osobní tragédii se svoji krásnou, ale psychicky labilní, nejmladší dcerou Adèle, která ho doprovázela do vyhnanství. Po útrapách, spojených s nešťastnou láskou (muž, kterého milovala, věřila mu a za nímž odjela až do daleké Kanady, ji veřejně odmítl), u ní naplno propukla vážná duševní nemoc . Po návratu do Francie žila až do své smrti v zařízeních pro duševně nemocné.
 
Přestože Napoleon III prohlásil všeobecnou amnestii v roce  1859 , Hugo zůstal v exilu do té doby než byl Napoleon III donucen vzdát se trůnu po porážce Francie v  Prusko-francouzské válce . Do  Paříže  se za bouřlivých oslav vrátil až roku  1870  v době, kdy  Francie  byla poražena  pruskými vojsky a přiklonil se k ideálům  Komuny .
Předtím než se Hugo mohl natrvalo usadit ve Francii naposledy uprchl do Guernsey (1872–73) poté, co zažil  obléhání Paříže  (1870– 71 ). Roku  1875  se stal senátorským delegátem a brzy na to senátorem. Roku  1881  byl znovu zvolen senátorským delegátem a roku  1882  se znovu stal senátorem; psal další různorodá díla, z nichž řada byla vydána až po jeho smrti.
Victor Hugo zemřel roku  1885  v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen  státní smutek . Je pochován v  pařížském Panthéonu .
Na jeho památku byla zřízena dvě muzea: jedno v domě, kde žil, na ostrově Guernsey a druhé v jeho bytě v paláci Rohan na  Place des Vosges .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
knihabeznahledu
Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail