Faust

Delacroix_Faust_1
Faust je dvojdílná veršovaná tragédie  Johanna Wolfganga von Goetha , pokládaná za jeden z nejvýznamnějších textů německé literatury. Goethe na tomto díle s přestávkami pracoval po celý život. Inscenovat Fausta v úplnosti je velmi náročné – vzhledem k rozsahu díla (přes 12 tisíc veršů), množství epizodních postav a náročným efektům předepisovaným v režijních poznámkách. Většinou se na divadle hraje jen upravený I. díl.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Johann Wolfgang Goethe - Faust
epub508 kBmobi823 kBpdf2,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Vystudoval práva a přírodní vědy (učinil několik objevů, které popsal ve svých dílech). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy  Sasko-výmarského vévodství .
Jako mladý se seznámil s  Johannem Gottfriedem Herderem , toto přátelství a zájem o magii (Goethe byl později členem  zednářské lóže ) velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele skupiny  Sturm und Drang  (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem této skupiny byl  William Shakespeare .
Goethe hodně cestoval, při návštěvě  Itálie  ( Řím ) a tehdy samostatné  Sicílie  ( Palermo ) se seznámil s  antikou , kterou pokládal za vrchol kultury. Antické  Řecko  považoval za nedostižný vzor.
Ve vyšším věku velmi často navštěvoval  Čechy , zvláště západočeská lázeňská místa, zprvu především  Karlovy Vary . Později si oblíbil  Mariánské Lázně , kde se také v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou  Ulrikou von Levetzow (4.2.1804 Löbnitz u Lipska - 13.11.1899  Třebívlice  na Litoměřicku). Sbíral také minerály, které pak daroval českému  Národnímu muzeu .
Od roku  1775  žil a literárně i jako politik působil ve Výmaru, kde je také pohřben. V roce  1799  se tam usadil také  Friedrich Schiller , aby byl Goethemu nablízku. Goethe a Schiller byli tehdy již přáteli, i když jejich vzájemný vztah prošel předtím (a také poté) několika většími či menšími krizemi. Oba umělci ve Výmaru vytvořili významná díla. Např. rok  1797  je považován za „rok balad“, kdy vzniklo mnoho jejich slavných  balad .
Johann Wolfgang von Goethe (ač měšťanského původu, byl povýšen do šlechtického stavu) se stal již během svého života slavným básníkem a dramatikem uznávaným celým tehdejším kulturním světem, nejen v  Německu . K jeho přátelům patřil  Ludwig van Beethoven , který některá jeho díla zhudebnil. Podle Goethových předloh vzniklo i několik slavných  oper , mimo jiné  Werther  od  Julese Masseneta  a  Faust a Markétka  od  Charlese Gounoda .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
knihabeznahledu
Krysař
Viktor Dyk
Kniha  Krysař  je krátká  novela   Viktora Dyka , která nejprve vycházela pod názvem  Pravdivý příběh  ( Lumír , ročník 40,  1911 – 1912 ). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce  1915  v edici  Zlatokvět  (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce  1923 , tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil  Arne Novák  a po něm také  Antonín Grund . Samotný námět  Krysaře  vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato  báj  s reálným základem vypráví o krysaři, který roku  1284  očistil město  Hameln  od  krys , a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu. Ona  dávná předloha  je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail