Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.

Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.

Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).

Lakomec  ( Francouzsky :  L' Avare ) je klasická  komedie  o pěti  dějstvích  francouzského herce, spisovatele a dramatika  Moliéra , napsaná roku 1668.

Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z  lat.  harpago = loupit),  vdovec ,  lichvář  a necitelný lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše - rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány.

Kritika slov je soubor  esejí  a  fejetonů   Karla Čapka . Poprvé byl vydán v roce  1920 . Původně však dílo vycházelo v  Národních listech . Většina fejetonů se zabývá českým jazykem, nepřesností významů a špatným používáním frází. Autor se pozastavuje nad tím nakolik se ve frázích odráží česká povaha a jak se stálým slovním spojením pracuje  žurnalistika . Právě novinářská praxe často kazí pravdivost frází. Jejich pravdivost se postupně vytrácí.

Věc Makropulos  je  divadelní hra  českého  spisovatele  a  dramatika   Karla Čapka . Tato hra měla premiéru v roce  1922  v  Městském divadle na Vinohradech  v  Praze . Zabývá se otázkou  nesmrtelnosti  a práva člověka prodlužovat si uměle život.

Loupežník  ( 1920 , zfilmováno v roce  1931 ) – komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.

Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.

Zahradníkův rok  je sbírka  fejetonů  o zahradničení a  zahrádkářství   Karla Čapka . Obsahuje fejetony o  slastech  a  strastech  zahrádkářů během čtyř ročních dob a za každého  počasí .  Karel Čapek  v nich líčí s  humorem  a osobitým nadhledem vlastní  zkušenosti ,  pocity  a  dojmy  z této činnosti.

Povídky z druhé kapsy  je soubor 24  povídek   Karla Čapka . Vycházely na pokračování od ledna do září 1929 v  Lidových novinách , ve kterých byl Čapek od roku 1921 redaktorem. V roce 1929 byly vydány i knižně. Volně navazují na  Povídky z jedné kapsy  a někdy s nimi bývají vydávány v jednom svazku. Povídky  Případ s dítětem  a  Balada o Juraji Čupovi  v roce 1947 zpracoval  Martin Frič  ve filmu  Čapkovy povídky . Povídky  Čintamani a ptáci  a  Příběhy sňatkového podvodníka  byly předlohou k filmu  Jiřího Krejčíka   Čintamani & podvodník  z roku 1964. Byly několikrát vydány jako  audiokniha . Od roku 2009 je kniha  volným dílem .

Povídky z jedné kapsy je dílo českého spisovatele  Karla Čapka  z roku  1929 .

Výlet do Španěl  je soubor  cestopisných   črt  a  fejetonů   Karla Čapka  o španělské zemi, jejím lidu, kultuře a přírodě. Karel Čapek podnikl výlet do Španěl  vlakem  a cestopis poprvé vyšel v roce  1930 . Podobně jako u ostatních cestopisných črtů a fejetonů autor přibližuje místní způsob života,  zvyky  a podobu země. Ve  Španělsku  se zabýval především architekturou, zamýšlel se i nad politickým významem této země a s tím spojeným míšením kultur (například v  Toledu ). Dalšími městy, o kterých se rozepsal, byla  Barcelona  nebo  Madrid .

Soubor  Trapné povídky  se skládá z osmi  povídkových  próz autora  Karla Čapka . Dílo bylo poprvé vydáno v roce  1921 . Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem.

Cestopisy, nesoucí pečeť Čapkova výrazného stylu přitažlivým způsobem přibližují charakter, kulturu i všední život těchto zemí. Obrázky z Holandska ( 1932 ) jsou další z řady cestopisných črtů a fejetonů.  Karel Čapek  navštívil a čtenářům krásně přiblížil zajímavosti  Holandska . Zmiňuje se o starých mistrech malířství, o přírodě, vodách, grachtech atd. Samozřejmě, že jako zkušený zahrádkář, není možné, aby se nerozepsal o krásných květinových pláních.  Obrázky z Holandska  jsem popisem historicky významných měst, například  Rotterdam ,  Delft ,  Amsterdam ,  Leiden , atd. 

Obyčejný život  ( 1934 ) – drážní úředník v penzi líčí svůj "obyčejný život" v  pamětech  a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud.

Měl jsem psa a kočku  jsou půvabné a úsměvné historky o psech, kočkách a lidech. Jednou z nich je i dobře známý příběh líčící výchovu malého nezbedného štěněte  Dášeňky  v rozumnou psí mámu, schopnou starat se o vlastní potomstvo. Čapek se v knížce mimo jiné zamýšlí nad přátelstvím člověka a psa a nad jeho proměnami v podmínkách městské civilizace. Z úvah vyplývá jeho láska ke zvířatům i přesvědčení o jejich nezastupitelné úloze v životě člověka přes všechno nepohodlí a nepříjemnosti, které bez zlé vůle dovedou napáchat.

Jedenáctikapitolová kniha  Marsyas čili na okraji literatury obsahuje studie a causerie  Karla Čapka  o slovesném umění a o zavrženíhodné novinařině - bulváru.  Marsyás  v názvu knihy je symbolem zavrženíhodného a opovrhovaného umění. V knize je soustředěna převážně tvorba z 20. let 20. století, většina článků byla vydána v časopise  Přítomnost .

Kniha  Kalendář  vznikla z oddychových fejetonů o ročních dobách, počasí, zahradnických radostech a strastech. Čapek se tu však neutápí v idyle života malého českého člověka a zahrádkáře.

Italské listy  jsou  cestopisy , nesoucí pečeť Čapkova výrazného stylu přitažlivým způsobem přibližují charakter, kulturu i všední život těchto zemí.  Italské listy  ( 1923 ) jsou první z řady cestopisných  črtů  a  fejetonů .  Karel Čapek  navštívil a čtenářům přiblížil hlavní kulturní a historická centra  Itálie  -  Benátky , Florencii,  Neapol ,  Palermo ,  Řím ,  Pisu ,  Janov ,  Miláno ,  Bolzano . 

Cestopis ze skandinávských zemí z roku 1936.