Moderní básníci francouzští

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jaroslav Vrchlický - Moderní básníci francouzští
epub1,0 MBmobi907 kBpdf2,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se v Lounech jako syn Jakuba Frídy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do  Slaného  a Emil Frída žil do deseti let u strýce faráře Antonína Koláře v  Ovčárech  u  Kolína . Gymnázium studoval ve Slaném  (od roku  1862 ),  Praze  a v roce 1872 maturoval  Klatovech .
Na přání rodičů začal studovat bohosloveckou fakultu. V roce  1873  ale přestoupil na filozofickou fakultu v  Praze , kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal. Používal slova  pábit , když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále  Bohumil Hrabal , jenž je používal ve svých dílech ( Pábitelé ).
Na studiích se seznámil s  Zikmundem Winterem ,  Josefem Václavem Sládkem  a  Aloisem Jiráskem  a spolu založili skupinu  lumírovců  (Jirásek záhy přešel k  ruchovcům ).
Od roku  1875  působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli Laderchi v  italském   Meranu . Po svém návratu působil jako učitel a roku  1877  byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce  1901  jej, spolu s  Antonínem Dvořákem , rakouský císař  František Josef I.  povýšil do  šlechtického  stavu a jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve  Vídni . Vrchlický zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v  Padově , členem tovaryšstva polského v  Paříži  a samozřejmě  čestným občanem  mnoha českých měst. Od roku 1893 byl jmenován profesorem evropské literatury na  Univerzitě Karlově . Byl také členem  České akademie věd a umění  (jmenován císařem  20. dubna   1890 ).  Vrchlický byl nominován na  Nobelovu cenu za literaturu , cena však mu nebyla udělena.  Pseudonym   Jaroslav Vrchlický  si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia  Josefa Thomayera . Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky  Vrchlice  u  Kutné Hory  a on byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842-1869). V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 m².
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail