Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

knihabeznahledu
Soubor bájí a pověstí ze slovanských větví, které autor posbíral, upravil a v prvním svazku vybavil mohutnou předmluvou, kde popisuje svůj etnologický zápal a způsob práce. Ve svazku jsou přítomny pověsti Maloruské, Běloruské, Bulharské aj.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Karel Jaromír Erben - Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
epub607 kBmobi793 kBpdf2,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Po svých studiích na gymnáziu v  Hradci Králové  a v  Praze  byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s  Karlem Hynkem Máchou  a později se také seznámil s  Františkem Palackým , s nímž spolupracoval (mj. na přípravě českého  diplomatáře ) a jehož politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s  Martinem Hattalou  Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu.
Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů hledal v  ústní lidové slovesnosti  odraz starých náboženských mýtů, jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky  Písní národních v Čechách  (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem  Prostonárodní české písně a říkadla. 
Nejvíce však Erben proslul sbírkou  Kytice z pověstí národních  ( 1853 ), zkráceně jen  Kytice ), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem  Kytice z básní K. J. Erbena . Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada - Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.
 
Karel Jaromír Erben se narodil v  Miletíně   7. listopadu   1811 . Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila  dvojčata  Karel a Jan. Jan však později bohužel zemřel a ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se ale kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologie.)
Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat nějaký výdělek – a to hraním na  klavír . Na toto gymnázium nastoupil roku  1825 . Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. Hodně svého volného času trávil se svou budoucí ženou  Barborou Mečířovou. 
 
Roku 1837, poté co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za  aktuára  (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích.Roku 1842 se Erben po téměř desetileté známosti oženil s Barborou Mečířovou. O tři roky později byl jmenován členem jazykové komise při  Matici české  a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do  Chorvatska , aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního  Národního muzea ). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu  Obzor . Po smrti své první ženy v roce 1859 se oženil s  Žofií Mastnou  z Lomnice nad Popelkou, musel se však vyrovnat s úmrtím několika svých dětí. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail