Na vlně 57 metrů

Na vlně 57 metrů

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Otakar Batlička - Na vlně 57 metrů
epub424 kBmobi493 kBpdf792 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů však bylo doloženo, že není však pravdou, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti.
 
Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá  zaměstnání , nabízel se tajné policii, pojišťoval  psy , nakonec si otevřel vlastní soukromou školu  boxu , kde byl  instruktorem . Údajně získal vavříny ve  střelbě , závodil na  motorce . Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s  radiotelegrafií . Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale za to po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho  vzducholodí  (v době jejího letu se radioamatérství ještě něvěnoval) a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují batličkovské legendy. Batlička pracoval jako obyčejný řidič pražské  tramvaje  a pomalu se z něj stával usedlý pán.Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století se Batlička stal prvně výrazně populární mezi českou mládeží a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise  Mladý hlasatel , vydávaným koncernem  Melantrich .
 
V období nacistické  okupace  se Batlička jako radiotelegrafista zapojil do činnosti ilegální skupiny  Obrana národa  - Východ, konkrétně na spojení s  Moskvou . Na podzim roku  1941  došlo k odhalení a zatčení jejích členů. Byl vyslýchán a poté vězněn na  Pankrácii , v  Terezíně , a poté jej čekal už  koncentrační tábor Mauthausen . Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel v roce 1942. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní vězňové zemřel benzinovou injekcí do  srdce , rukou nacistického lékaře Eduarda Krebsbacha nebo některého z jeho pomocníků některé zdroje uvádí i zastřelení.
Existuje samozřejmě i legendární, značně nabubřelá a opět ničím nedoložená verze, podle níž Batlička realizoval úspěšný útěk z Mauthausenu. Následně se však střetl omylem s pancéřovou divizí  SS  a byl zastřelen na útěku. Vzhledem ke všem souvislostem lze tuto verzi samozřejmě považovat za  hoax . O podobném incidentu se v dokumentech koncentračního tábora nikde nenašla žádná zmínka a přeživší vězňové, kteří znali skutečné podmínky tábora, považovali tento příběh za nesmysl.
 
Jako téměř zapomenutého autora objevil Batličku pro socialistickou veřejnost v polovině šedesátých let 20. století  Petr Sadecký , který se od mládí zajímal o kresby  Konečného ,  Buriana  a dalších tradičních ilustrátorů dobrodružných knih. To Sadeckého také přivedlo k zájmu o dílo Jaroslava Foglara , které v polovině šedesátých let pomáhal znovu propagovat. Následně Sadecký svůj zájem nasměroval na již téměř zapomenutého Batličku. Po domluvě s vdovou po Batličkovi sehnal vhodného editora, který původní povídky z přelomu třicátých a čtyřicátých let přepracoval. Výsledkem byla kniha  Na vlně 57 metrů  a po jejím úspěchu následovaly další. Ukázalo se, že Batličkovy knihy vlastně ani nejsou nijak odlišné od ostatních státem tolerovaných indiánek. Některé Batličkovy tituly díky tomu mohly vyjít i v době pozdější  normalizace .
Vedle jednoznačného přínosu zanechal kontroverzní Sadecký i na Batličkově osobě svůj neblahý stín. Aby totiž zvýšil zájem veřejnosti o pozapomenutého autora, vytvořil okolo Batličkova mládí obrovskou legendu, složenou z údajných dobrodružství samotného Batličky. Dodnes se dokonce v některých ohledech nepodařilo úplně přesně odhalit, co vše je v Batličkově posmrtném životopise mýtus a co je pravda. Sadecký totiž svými mystifikacemi o Batličkově dobrodružném mládí hojně zásobil dobová periodika a propašoval je i do záložek a doslovů knih s Batličkovými povídkami.
Ukázkovým příkladem rozšířenosti těchto mystifikací je i vážně míněné přetištění některých z nich v prestižní vědecké revue  Vesmír. Existenci přinejmenším některých dávno překonaných legend z marketingových důvodů podporuje i vydavatel nového knižního vydání Batličkových povídek.
Jeho povídky byly také zpracovány jako dramatizace Českého rozhlasu Praha v rámci pořadů Rádio na polštář a Domino, namluvil je  Stanislav Oubram  a pro rozhlas upravil  Eduard Kára.
 
Za odbojovou činnost byl roku  1946  vyznamenán válečným křížem "in memoriam" tehdejším ministrem národní obrany generálem  Ludvíkem Svobodou . Jeho pamětní deska je umístěna v Čiklově ulici na domě číslo 7 v  nuselském údolí  v  Praze .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
Chcete stránku vytisknout?
Skrýt před tiskem nějaké části stránky.
Vytisknout celou stránku tak, jak ji vidíte.
(tento box nebude vytištěn)
Úprava stránky před tiskem
Najeďte myší na nějaký obsah na stránce, zobrazí se červený obdélník. Kliknutím na něj obsah skryjete. Poté stiskněte tlačítko 'Vytisknout'.