Hraběnce na památku...

Povídky z druhé kapsy  je soubor 24  povídek   Karla Čapka . Vycházely na pokračování od ledna do září 1929 v  Lidových novinách , ve kterých byl Čapek od roku 1921 redaktorem. V roce 1929 byly vydány i knižně. Volně navazují na  Povídky z jedné kapsy  a někdy s nimi bývají vydávány v jednom svazku. Povídky  Případ s dítětem  a  Balada o Juraji Čupovi  v roce 1947 zpracoval  Martin Frič  ve filmu  Čapkovy povídky . Povídky  Čintamani a ptáci  a  Příběhy sňatkového podvodníka  byly předlohou k filmu  Jiřího Krejčíka   Čintamani & podvodník  z roku 1964. Byly několikrát vydány jako  audiokniha . Od roku 2009 je kniha  volným dílem .

Testovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací knihaTestovací kniha

 

Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 

Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:

Měl jsem psa a kočku  jsou půvabné a úsměvné historky o psech, kočkách a lidech. Jednou z nich je i dobře známý příběh líčící výchovu malého nezbedného štěněte  Dášeňky  v rozumnou psí mámu, schopnou starat se o vlastní potomstvo. Čapek se v knížce mimo jiné zamýšlí nad přátelstvím člověka a psa a nad jeho proměnami v podmínkách městské civilizace. Z úvah vyplývá jeho láska ke zvířatům i přesvědčení o jejich nezastupitelné úloze v životě člověka přes všechno nepohodlí a nepříjemnosti, které bez zlé vůle dovedou napáchat.

Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.