Průvodce Prahou

knihabeznahledu
Stručný průvodce určený mladým návštěvníkům hlavního města upozorňuje na nejvýznamnější pražské pamětihodnosti.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Průvodce Prahou
epub673 kBmobi390 kBpdf643 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Vystudoval filozofii v  Praze , ze které získal  doktorát , první udělený na české části  Karlo-Ferdinandovy univerzity . Původním povoláním byl středoškolský profesor češtiny ,  francouzštiny  a tělesné výchovy, dále autor povídek, románů a několika básní a významný překladatel z francouzštiny. Byl čtyři roky vychovatelem v knížecí rodině Schaumburg-Lippe v  Ratibořicích  a tamější vybrané chování rodiny ho inspirovalo k napsání několika společenských knih. S knížecí rodinou projel Evropu ,  Afriku ,  Asii  a  Severní Ameriku . V letech  1887  až  1912  působil jako středoškolský učitel v Praze (na  Gymnáziu v Truhlářské ) a  Klatovech .
 
Pracoval i jako  ceremoniář  prezidenta  T. G. Masaryka , kdy navrhl statut  řádu Bílého lva , který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na  zámku v Lánech  a vypracoval audienční řád. Byl členem spisovatelské skupiny  Máj , překládal literární díla z francouzštiny a němčiny (např.  Émila Zoly ,  Honoré de Balzaca , či  Karla Maye ), která vydával pod různými pseudonymy (Gaston Humbert, Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný)
 
Široké  veřejnosti  byl znám svými díly, kde podává pravidla a normy správného  chování  ve všech oblastech života. Ve svých dílech chování kladl důraz na  slušnost ,  čestnost ,  skromnost , vzájemnou  úctu .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail