Z Čech až na konec světa

Alois Jirásek se narodil ve východočeském  Hronově  u  Náchoda . Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822-1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821-1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské  gymnázium v  Broumově  (1863-67), české gymnázium v  Hradci Králové  (1867-71) a na pražské  univerzitě  vystudoval  historii  (1871-74). Čtrnáct let žil v  Litomyšli  a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.

Roku 1888 přesídlil do  Prahy , kde bydlel na dnešním  Jiráskově náměstí , nejdéle (od roku  1903  do smrti) v ulici Resslova č. 1, a pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti. Obnovil osobní styky s  Mikolášem Alešem , s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu ( J. V. Sládkem ,  Jaroslavem Vrchlickým  a  Josefem Thomayerem ), navázal přátelství se  Zikmundem Wintrem  a  K. V. Raisem , trvalé kontakty měl také s mladší generací ( J. S. Macharem ,  Jaroslavem Kvapilem  a  Zdeňkem Nejedlým ). Od roku  1909  byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.

Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu  1917   Manifest českých spisovatelů , významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení Československé samostatnosti v 11. hod. pod sochou  Sv. Václava  28. října 1918 a v sobotu 21. prosince  1918  vítal projevem prezidenta  Masaryka  na Wilsonově nádraží v Praze, při jeho triumfálním návratu do vlasti.

V nově vzniklé  Československé republice  se stal poslancem  Revolučního národního shromáždění Republiky československé . V  parlamentních volbách v roce 1920  získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1925 . V parlamentu zasedal za  Československou národní demokracii . V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. V letech  1918 ,  1919 ,  1921  a  1930  byl navržen na  Nobelovu cenu za literaturu . 

Zemřel v  Praze   12. 3.   1930 , ale pohřben byl v rodném  Hronově .