Tyrolské elegie

V dětství žil ve vesnici  Borová  na Vysočině. V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku  1833  studoval v  Havlíčkově Brodě  na gymnáziu (tehdy  Německý Brod , dnes je zde  muzeum  se stálou expozicí věnovanou jeho životu). V roce  1838  gymnázium dokončil. Od roku  1838  studoval  filosofii  v  Praze . Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do  kněžského   semináře . Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly - kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve.

Pamětní deska na rodném domě v  Borové

Zprvu byl vlivem  Jána Kollára  a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku  1844  se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus. 

Roku  1846  se stal na doporučení  Františka Palackého  redaktorem  Pražských novin  a jejich přílohy  Česká včela . Roku 1845 se proslavil brilantní kritikou nového  Tylova  románu Poslední Čech. Vůči uznávanému spisovateli a dramatikovi si Havlíček nebral servítky.  Josef Kajetán Tyl  tím dostal řádný zásah do sebevědomí. Havlíčkova kritika měla úspěch, Tyl se bránil, ale o to větší si nakonec uřízl ostudu.

V revolučním kvasu roku  1848  odešel z  Pražských novin , a založil vlastní –  Národní noviny , které dosáhly velké popularity.  Národní noviny  byly prvním deníkem v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval. Byl si vědom slabé síly Čechů a případných následků, které mohly vrátit politiku o řadu let zpět. Obě tyto obavy se následným vývojem potvrdily.

Podílel se na organizaci  Všeslovanského sjezdu , navštívil  Polsko  a  Chorvatsko , aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.

Roku  1848  po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Během té doby byl však zvolen poslancem do  říšského sněmu  a  národního výboru . Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve  Vídni  však působil více jako novinář než jako poslanec. 

Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě, a tak v červnu  1849  byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo jejich další vydávání. Havlíček však pokračoval v kritice a v lednu  1850  byly tyto noviny spolu s přílohou  Šotek  (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Havlíček byl vykázán z  Prahy  a po delším hledání se i s rodinou usadil v  Kutné Hoře . V jiných místech totiž odmítali jeho texty tisknout. Havlíček v  Kutné Hoře  založil časopis Slovan , který vycházel 2x týdně. Redaktor byl však neustále sledován několika osobami a podrobován domovním prohlídkám. Několik čísel Slovana bylo zkonfiskováno, Havlíček čelil mnoha obviněním a udáním. Běžně s ním bylo vedeno hned několik soudních sporů najednou, což Havlíček ve Slovanu s osobitým humorem komentoval.  Nakonec soustavný tlak nevydržel. I přesto, že dostal několik finančních nabídek, k loajalitě se jej však státní moci koupit nepodařilo. V létě  1851  bylo vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání jakýchkoli tiskovin. Havlíček chtěl úředníky připravit o to, aby sami Slovana zlikvidovali a v srpnu jeho vydávání zastavil.  Rozhodl se žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Plánoval založit hospodářství. Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale přesto se prodaly všechny výtisky. V Kutné Hoře pak policie zabavila v tiskárně dalších 3000 dotištěných výtisků. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Havlíček vydržel státní tlak nejdéle a zastavením Slovana přestaly existovat poslední české noviny.