Povídky

knihabeznahledu
Výbor tří povídek ze sbírky Pábitelé. Prózy jsou reprezentativní ukázkou Hrabalova vidění světa, poetiky i osobité vypravěčské techniky.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Bohumil Hrabal - Povídky
epub907 kBmobi707 kBpdf560 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se v  Brně-Židenicích  (Balbínova ul. 47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi, který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn  Bohumil František . Do tří let žil u prarodičů v  Brně . Matka pracovala jako pomocná účetní v městském  pivovaru  v  Polné , kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy  Francina ), za kterého se provdala v děkanském chrámu  v Polné dne 7. února 1916. 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno. 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v  Jiráskově   Vojnarce . V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do  Nymburka .
Po maturitě na  reálce , kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě  Univerzity Karlovy  v  Praze , navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období  okupace  mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v  Kostomlatech , což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v  kladenských  ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval v  libeňských  sběrných surovinách jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni – v ulici Na Hrázi  326/24. Dům byl zbourán, malířka  Svatošová  v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v  Kersku  u  Nymburka  na parcele č. 0274 chatu.
 
Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem  Svazu československých spisovatelů  a redakční rady  Literárních novin . Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. V roce 1973 se přestěhoval ze staré Libně do družstevního bytu v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Koštálkova, též Jodasova, 1105). Roku 1975 uveřejnil v časopise  Tvorba  krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997  Sebrané spisy Bohumila Hrabala  v 19 svazcích.
V roce 1956 se Hrabal oženil s Eliškou Plevovou (říkal jí Pipsi) na zámečku v Praze – Libni.
Hrabal se znal s  Jiřím Kolářem , obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka  Vladimíra Boudníka  a přátelil se s filosofem  Egonem Bondym . Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Spolu s  Ludvíkem Vaculíkem ,  Karlem Peckou ,  Janem Kameníčkem ,  Libuší Moníkovou  a dalšími tvůrci je Hrabal – především pro svou  Příliš hlučnu samotu  – považován za v dílčí míře pokračovatele  Franze Kafky .
Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ul.), kde se v roce 1994 setkal s  Václavem Havlem  a americkým prezidentem  Billem Clintonem .
Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky  nemocnice na Bulovce , ve které se léčil.
Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v  Hradištku . Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Byl uložen v těžké dubové  rakvi  s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail