Cid

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Pierre Corneille - Cid
epub259 kBmobi408 kBpdf710 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr  Thomas Corneille  a jejich synovec, slavný  Bernard le Bovier de Fontenelle .
 
Vzdělání získal na jezuitské koleji v  Rouenu  a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce  1624 .
První hru,  Mélite , napsal Corneille jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města  Rouen , manželku účetního správce.
Corneille zapomněl na právnickou kariéru a rozvíjel svou vášeň k  poezii . V roce  1634  měl za sebou již vydání tří her, když jej rouenský arcibiskup pověřil sepsáním oslavné básně pro krále  Ludvíka XIII.  a  kardinála Richelieu . Po úspěšném uvedení her následovala další spolupráce s kardinálem.
 
V roce  1636  potkal v Rouenu paní  De Chalon , která mu vnukla myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce  1637  vzniklo jeho vrcholné dílo  Cid . Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od  Akademie . Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní  tragédii , která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality.
 
V roce  1640  potkal Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku  Marii , ale protože byl přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadl do smutku. Kardinál proto pozval Mariina otce, Mathieu de Lamperière, do  Paříže  a sňatek nařídil. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí (dvě dívky a čtyři chlapce), z nichž dva chlapci předčasně zemřeli.
Ve stejném roce napsal Corneille své hry  Horatius ,  Cinna  a  Polyeucte . Od roku  1647  byl člen  Francouzské akademie .
 
V roce  1670  požádala anglická princezna Henrieta, manželka  Filipa Orleánského , dva významné autory své doby,  Jeana Racina  a Pierra Corneille, aby každý z nich sepsal svou verzi veršů o láskách Bereniky. Princezna si nakonec zvolila a podpořila dnes slavnou tragédii  Berenika ( Bérénice )  Jeana Racina . Corneillovu verzi,  Titus a Berenika  ( Tite et Bérénice ) později přepracoval jeho přítel  Molière .
 
Konec života trávil Corneille v chudobě, i přes svůj velkolepý život. Zemřel  1. října   1684  ve svém domě v ulici Argenteuil v  Paříži .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail