Babička

Babička s podtitulem Obrazy z venkovského života je nejznámější dílo Boženy Němcové . Jedná se o povídku a ne o román, jak se někteří chybně domnívají. Román se zabývá nejen zobrazením postav a jejich motivací, ale i jejich vývojem, což v Babičce postrádáme. Jednotlivé celky (obrazy) díla, nejsou tak pevně svázány jednotným příběhem, jak by tomu u románu mělo být. Nacházíme několik dějových linií: Babiččin život, který je nastiňován útržkovitě, např. při rozhovorech s kněžnou, každodenní život na Starém bělidle a jednotlivé příběhy, např. Viktorčin. Božena Němcová dílo psala v době, kdy jí umíral syn. Začala jej psát během pobytu v pražské Ječné ul. č. p. 516 koncem roku 1853 a z větší části jej zde také napsala. Autorka v něm zachycuje dění na venkově se všemi zvyky. Jedním z inspiračních zdrojů Němcové bylo dílo olomouckého univerzitního profesora a lékaře Františka Jana Mošnera Pěstounka .

Zdarma

jako e-kniha ke stažení

Božena Němcová - Babička

epub441 kB mobi353 kB pdf1,0 MB

O autorovi
Dotaz

Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku Johann Pankel, původem z Rakouska . Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské . Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová ( 1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň ) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici .

Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce ( 1805 Nový Bydžov – 1879 Tábor ) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru, pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova , kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle , kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.

Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné , kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem . Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu . Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu Roberta Irwina Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla . Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841.V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy , kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav.

V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň Ženám českým byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843 v Květech . S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic , kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět odstěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili až do Uher . Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh.