Robinson Crusoe

Robinson_Offterdinger_001
Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku  (The Life and Strange Surprizing Adventures of Robinson Crusoe, of York) je kniha anglického autora  Daniela Defoa , která byla poprvé vydána roku  1719 . Jako základ příběhu sloužilo Danielu Defoeovi vyprávění o  skotském  námořníkovi  Alexandru Selkirkovi , který byl roku  1705  za trest vysazen z lodi. Ostrov v  Tichém oceáně , na kterém prožil čtyři roky a čtyři měsíce, než byl náhodou nalezen a dopraven zpět do  Anglie , dnes nese jméno  Ostrov Robinsona Crusoe  (patří státu  Chile ). Kniha je napsána v  ich-formě  a dodnes neexistuje úplný překlad do českého jazyka, a proto ten, kdo si chce přečíst originální verzi, si musí přečíst tuto knihu v angličtině.
Po velikém úspěchu románu napsal Defoe ještě roku  1719  druhý díl  The Farther Adventures of Robinson Crusoe  (Další dobrodružství Robinsona Crusoe), ve kterém se Robinson stává moralizujícím obchodníkem. Alegorický vztah hrdinova příběhu k osudu celého lidstva pak navozují volně připojené  Serious Reflections of Robinson Crusoe  ( 1720 , Vážná přemýšlení o Robinsonovi Crusoe)
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Daniel Defoe - Robinson Crusoe
epub371 kBmobi859 kBpdf1005 kB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Příběh  se odehrává v  17. století . Děj začíná ve chvíli, kdy se do  anglického   Yorku  přistěhuje obchodník jménem Kreutznauer. Angličané jeho jméno neumějí vyslovit, a tak si ho přejmenují na Crusoe. Ten se brzy ožení a má třetího syna, který dostane jméno Robinson.
Otec chce, aby Robinson vystudoval a stal se úředníkem, on však touží po kariéře námořníka. Chodí po krčmách a platí  námořníkům  pití za vyprávění historek z jejich cest. Když to zjistí jeho otec, vezme mu kapesné a nechá ho pracovat v rodinném  obchodě . S Robinsonovým snem nesouhlasí, protože na moři mu zemřel nejstarší syn Jakub, a druhý, Tomáš, padl v bitvě se Španěly ve  Francii  u  Dunkerque .
Po čase si ale Robinson získá zpět otcovu  přízeň  a zastupuje ho dokonce na obchodní cestě v Hullu. Tam potká starého přítele ze školy, Martina, který mu nabídne, aby s ním a jeho otcem odjeli na lodi vezoucí obilí do  Londýna . Neodolá a bez požehnání rodičů odplouvá. Zastihne je však bouřka a loď se potápí. Všichni se však zachrání a dorazí do Londýna. Robinson se chce dostat domů do Yorku, ale  dostavník  tam z  Londýna  jede jen jednou týdně a před hodinou odjel. Má sice peníze na zaplacení ubytování, jenže všechno prohraje s námořníky ve hře v kostky.
Potká ovšem kapitána Dubbleyho, který zaplatí jeho dluhy a ještě ho pozve na jeho loď. Vypráví mu o  Guineji , kam má jeho loď namířeno. Robinson je vyprávěním uchvácen a odplouvá s ním. Tato loď je ale přepadena  piráty  a Robinson je zajat a prodán do  otroctví . Pan Muley, kterému slouží, si ho oblíbí, a proto ho nepodezřívá, že by mohl plánovat útěk. Toho Robinson využije a uteče s černošským chlapcem Xurym na  portugalské  lodi plující do  Brazílie . Po ztroskotání lodi se však jako jediný přeživší ocitá na opuštěném  ostrově , kde je nucen naučit se přežít.
Díky jeho houževnatosti, pracovitosti a tvrdohlavosti se mu to daří. Obdělá svůj kousek půdy, ochočí si několik zvířat, postaví  krb  a i jinak svůj nechtěný příbytek dále zdokonaluje. V čtvrtém roce života na ostrově uvidí Robinson ztroskotanou loď , na které přežil jen  pes . Robinson psa pojmenuje Rek a z lodi si odnese mnoho předmětů a zbraní, mezi nimi také uniformu kapitána.
Jednoho dne narazí na stopy v písku. Domnívá se, že patří  lidojedům . O pár měsíců později na ostrov lidojedi skutečně připlouvají a vezou své zajatce z jiného kmene, které chtějí sníst, protože věří, že tím se statečnost jejich protivníků přenese na ně. Robinson vysvobodí jednu jejich oběť. Protože toho dne byl pátek, nazve zachráněného divocha  Pátkem .
Pátek je velice učenlivý a brzy se naučí  anglicky  a dalším evropským zvykům. Pátek Robinsonovi pomáhá s životem na ostrově. Robinson doufá, že po Pátkově zachránění se divoši na ostrov už neodváží, nicméně jednoho dne opět uvidí jejich člun. Tentokrát jsou jejich oběti jeden Evropan a divoch. Robinson je s Pátkem samozřejmě zachrání. Vydávají se za posly boha ohně, o kterém divoši věří, že na tomto ostrově sídlí, a proto mají z tohoto ostrova strach a nebydlí na něm. V zachráněném divochovi Pátek poznává svého otce, o kterém si dosud myslel, že zemřel v bitvě, ve které Pátka zajali. Evropan se Robinsonovi představí jako Fernando Lopez, Španěl a křesťan. Ukazuje se, že patří do posádky právě té lodě, která ztroskotala před několika lety u Robinsonova ostrova.
Fernando Robinsonovi poví, že u Pátkova kmene se nachází ještě pět jeho druhů a vyplouvá s Pátkovým otcem zpět, aby je přivedl. Vrátit se mají již za pět dní, ale ani po deseti dnech se stále nevrací. Dvanáctého dne Pátek zahlédne na moři člun a myslí si, že je to Fernando. Ukáže se ovšem, že ve člunu se nacházejí piráti, kteří vezou své zajatce na ostrov, aby je tu nechali svému osudu. Robinson a Pátek zajatce dohoní právě ve chvíli, když odcházeli pryč od pirátů do nitra ostrova, představí se jim a nabídne jim pomoc. Zajatci se na oplátku představí jako kapitán Brown, jeho kormidelník Aubrey a obchodní společník pan Woodling. Kapitán Robinsonovi vypráví, že polovina jeho posádky zemřela a on musel posádku doplnit. Bohužel si vybral do své posádky piráty, kteří se po několika dnech vzbouřili a strhli s sebou i bývalou posádku. Někteří se k nim přidali dobrovolně, někteří pod pohrůžkou smrti. Je samotné pak piráti zamýšleli vysadit na Robinsonově ostrově, doplnit potraviny a odplout. Když se to Robinson dozvěděl, zajal piráty, kteří připluli se zajatci, a poté ty, kteří jim připluli na pomoc. Robinson nechce prolévat krev a tak se převlékne za guvernéra ostrova (použije k tomu uniformu kapitána, kterou kdysi získal ve ztroskotané lodi) a tak přemluví bývalé členy posádky, aby pomáhali v znovudobytí kapitánovy lodi. V ošklivém střetu pak kapitán Brown a jeho posádka zvítězí. Rozhodnou se piráty nechat na ostrově, aby měli možnost polepšit se.
Po pár dnech konečně připlouvá Fernando se svými pěti druhy, ale také se špatnou zprávou. Pátkův otec totiž těsně po jejich příjezdu onemocněl, a tak zůstali, dokud se neuzdraví, nicméně za pár dní zemřel. Tato zpráva Pátka velmi zarmoutila, ale také posílila jeho rozhodnutí odjet s Robinsonem do Anglie. Robinson s sebou do Anglie vzal nejen Pátka, ale také svého věrného psa Reka a papouška Andu. Ostrov, na kterém Robinson strávil přesně deset let, pojmenovali Ostrov Robinsona Crusoa. V Yorku Robinson navštívil nejprve svého strýce, který ho poté zavedl k jeho matce, otec však bohužel před dvěma lety zemřel. Oba měli ze svého shledání velkou radost. Robinson a  Pátek  se v Anglii oženili a založili spolu obchodní dům Crusoe&Pátek.
Daniel Foe se narodil  1660  (obvykle se udávají roky  1659  nebo  1661 ) jako syn Jamese Foea a Alice Foe,  jeho jméno však není zapsáno v matrice ani nikde jinde. Jeho otec byl  londýnským  obchodníkem, svíčkařem a členem Butchers' Company (řeznická společnost).  Měl o rok starší sestru Elizabeth, v deseti letech mu zemřela matka. Na svůj prostý původ nebyl Daniel příliš hrdý a vyřešil to tím, že si ke svému jménu začal ke konci 90. let 17. století přidávat aristokraticky znějící "De",  tuto opravenou podobu jména lze najít různě zapsanou ( De Foe  či  Defoe , aj. ). Později tvrdil, že je spřízněný s šlechtickým rodem  De Beau Faux .   Roku  1684  se oženil s Mary Tuffleyovou a měli spolu dva syny a pět dcer.  Za své dílo  The Shortest Way with the Dissenters , vydané roku  1702 , byl roku  1703  vězněn a propuštěn o pět měsíců později díky Robertu Hurleymu.  V roce 1704 začal vydávat časopis  The Review , který byl vydáván nejdéle z jeho 27 periodik, až do roku  1713 .  Za  ironický   pamflet  navrhující řešení konfliktu mezi státní,  anglikánskou církví  a  puritány  byl odsouzen na  pranýř , poté byl získán do státní služby. Jako tajný agent připravoval v roce  1707  sjednocení parlamentů Anglie  a  Skotska . Jeho nejslavnější  román   Robinson Crusoe  vydaný roku  1719 , vypráví o synovi z kupecké rodiny, který uteče na moře, aby se stal námořníkem. Je zajat piráty a upadne do otroctví, následně spolu s dalším otrokem utíká po moři. Nakonec ztroskotá a žije mnoho let sám na pustém ostrově. Kniha je založena na skutečném příběhu námořníka  Selkirka . Jedná se tak o jeden z prvních  románů  s  realistickými  prvky. Defoe v něm mimo jiné sleduje vývojově hledání Robinsonovy cesty k Bohu a formování jeho mravních vlastností a vytváří typ svobodného jedince ztělesňujícího morálku „bílého muže“. Daniel Defoe ve svých dílech rozvinul tradici španělských  pikareskních románů  a  cestopisů  a velmi dobře vystihl ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícího  kapitalismu . Během svého života používal při psaní přinejmenším 198 různých pseudonymů.  Mezi ně patřily např.  Eye Witness ,  T.Taylor ,  Andrew Morton ,  Merchant  (v překladu "kupec") nebo  Heliostrapolis, secretary to the Emperor of the Moon . 
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail