Devátá vlna

Román Jan Maria Plojhar  s četnými  autobiografickými  prvky vydal  Julius Zeyer  poprvé  časopisecky  v  Lumíru  roku  1888  a  knižně  v roce  1891 .  Autobiografické prvky  v knize nesouvisí s autorovým  životem , ale s jeho duševním světem a jeho názory na  společnost ,  náboženství  a  umění . Kniha je považována za autorovo vrcholné literární  dílo .  

Hlavním hrdinou díla je stejnojmenný mladík pocházející z bohaté pražské měšťanské rodiny. Sám však měšťáky opovrhuje, protože mu připadají příliš sobečtí a nafoukaní. K prostému lidu také necítí sounáležitost, neboť ten je podle něj příliš rezignovaný. V románu zaznívají kritické názory na jednání měšťáků i prostého lidu i na pasivitu porobeného  národa  žijícího v  zemi , která mu nepatří. Román popisuje mladíkovy vnitřní  rozpory mezi  sny  a skutečností , mezi touhou a odhodláním po velkých činech a naprostou pasivitou při jejich vlastní realizaci. Samostatným tématem je potom jeho vztah k  Bohu  a  víře  v něj vůbec, kde mladík má pochybnosti o existenci Boha jako nehmotné osoby, ale plně věří v život a činy  Ježíše Krista . Tyto  vnitřní rozpory v názorech není mladík schopen sám překonat .

První parta  je  román   Karla Čapka , který byl poprvé vydán v roce 1937. Román o lidské statečnosti vypráví příběh hrstky lidí, kteří v extrémních podmínkách musejí zmobilizovat veškerou svou odvahu, kamarádství a solidaritu. Děj se odehrává v průběhu dvou až tří dnů a je omezen na zážitky příslušníků první záchranné čety na místě důlního neštěstí. Autor se záměrně nesoustředil na detailní kresbu hornického prostředí, ani na sociální problémy, jeho pozornost se soustředila především na vykreslení vzájemných vztahů uvnitř této různorodé lidské skupiny.

Sbírka  povídek   Povídky malostranské  je vrcholné  prozaické  dílo  Jana Nerudy  a jedno z nejvýznamnějších literárních děl  české literatury  vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech ( Květy , Národní listy ,  Podřipan ,  Lumír ), autor sestavil a prvně společně vydal v roce  1877 .

Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na  Malé Straně . Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.

Sbírka je tvořena následujícími povídkami (rok uvedený v závorce je rokem prvního časopiseckého publikování příslušné povídky):

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete  (někdy také  Večer tříkrálový, aneb Cokoli chcete ), nebo jen  Večer tříkrálový  ( anglicky   Twelfth Night, or What You Will , zkráceně často jen  Twelfth Night ) je  veselohra   Williama Shakespearea . V překladu Antonína Přidala  název zní  Večer tříkrálový aneb Co kdo chce , v překladu  Josefa Václava Sládka   Večer tříkrálový neb Cokoli chcete . V překladu  Aloise Bejblíka  z roku  1978  název zní  Komedie masopustu čili ať si to každý přebere jak chce . V překladu  Martina Hilského :  Večer tříkrálový, aneb, Cokoli chcete .

Předpokládá se, že  hra  byla napsána mezi roky  1599  –  1601 . Známe ji z foliového svazku z roku  1623 . Jedna z největších Shakespearových komedií, je plná lásky, převleků a zvláštní hudebnosti a přeludovosti. Postavy vytvářejí veselicový svět plný neustálých proměn i pomíjivosti času.

Pekař Jan Marhoul  (1924) je románovou prvotinou  Vladislava Vančury . Kniha se často zařazuje do proletářské literatury, byť charakterem hlavní postavy, zobrazeným prostředím a svým vyzněním se z ní vymyká. Přesnější by bylo označit ji za dílo svého druhu, které vyniká nevšedním patosem  a lyrismem, jedinečným metaforickým stylem a je velmi výrazným příkladem meziválečné avantgardní tvorby. Vančura v něm zobrazil hrdinu donquijotského typu, jehož zhoubná dobrota a s ní korespondující dětinskost utváří jeho specifické láznovství.