Labyrint světa a Ráj srdce

knihabeznahledu
Labyrint světa a Ráj srdce  (původně  Labyrint světa a lusthauz srdce , celým názvem  Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází ) je kniha  Jana Amose Komenského , pokládaná za jedno z vrcholných děl  barokní  literatury.  
Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce  1623 , ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském  Lešně  připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku  1631 , pravděpodobně v saské  Pirně . Pro druhé vydání z roku  1663  autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do  Anglie . V díle lze najít i další motivy z Komenského života.
Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný  Karlovi staršímu ze Žerotína , moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v  Polsku  a byl roku 1957 vyměněn za rukopis  Koperníkova  pojednání  Šest knih o obězích sfér nebeských , ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.
Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jan Amos Komenský - Labyrint světa a Ráj srdce
epub392 kBmobi281 kBpdf1,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik  pedagogiky  a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy,  didaktikou , vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky  Janua linguarum reserata  ( Brána jazyků otevřená ) a  Orbis sensualium pictus  (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů.
 
Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla  pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla  teologická  i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem  Labyrint světa a ráj srdce .
Místo jeho narození není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí  Uherský Brod (jak je uvedeno v  Naardenu  na náhrobní desce) nebo  Nivnice  (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivnický, Nivanus, Nivnicensis ). Občas se zmiňuje i  Komňa  (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela otcova rodina. Jisté je, že se narodil na Moravě a Moravu celý život považoval za svou vlast. Například Clamores Eliae (Křiky Eliášovy) z druhé poloviny šedesátých let dedikuje „Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich…“. Jan žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Jeho otec Martin Segeš (orig. Szeges) († 1602–4), byl významným členem  Jednoty bratrské , jeho matkou byla Anna Chmelová. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř (Kateřina, Markéta, Ludmila a Zuzana) sester ( 1604 ) se o něj starala jeho teta ve  Strážnici , kde začal studovat.
Roku  1608  začal studovat na  latinské  škole (gymnáziu) v  Přerově , odkud v roce  1611  odešel na vysokou školu do  Herbornu . Již při studiu začal pomáhat profesoru  teologie  a nejmladšímu členu profesorského sboru  Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi  s pracemi na obecné  encyklopedii . Alsted se pro Komenského stal vzorem. Sám pak začal psát dvě velká díla:  Poklad jazyka českého , což měl být velký slovník, a dále encyklopedii  Divadlo veškerenstva věcí . Tato díla nedokončil. Roku  1613  Jan navštívil  Amsterdam , v té době vysoce rozvinuté město  Evropy . Odtud se vypravil na univerzitu do  Heidelbergu  v  Německu , kde ovšem strávil pouze jeden semestr. Poté se roku  1614  vrátil přes  Prahu  do  Přerova , jako rektor  latinské školy. V roce  1616  byl vysvěcen na kazatele a následně odešel do  Fulneku , kde působil jako rektor tamější školy a jako  kazatel   Jednoty bratrské . Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou, která měla žít v  Třebíči spolu se svým otcem, Komenský zde vykoupil věno své ženy v podobě domu na  Jejkově . V této době psal spis  Listové do nebe .
Po porážce  stavovského povstání  ( 1621 ) byl nucen opustit  Fulnek  a skrývat se na různých místech v  Čechách  a na  Moravě , protože odmítal konvertovat ke  katolictví . Po roce ukrývání (roku  1622 ) mu na  mor  zemřela žena a jeho dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. Pod vlivem událostí psal filosofické spisy  Truchlivý ,  Hlubina bezpečnosti  a později  Labyrint světa a ráj srdce . V roce  1624  začal Jan působit v  Brandýse nad Orlicí , kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou, která opět pocházela z Třebíče (z rodu Jana Cyrila Třebíčského-Špalka), se kterou měl dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu a syna Daniela. [6]  Dcera Alžběta si vzala  Petra Figula Jablonského , z tohoto svazku měl Komenský 5 vnuků, dcera Marie si vzala Jana Molitora.
Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s  Kristinou Poniatowskou , schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství  Horní Branná . Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Branné, aby proroctví zapsal.
V roce  1628  odešel (spolu s Poniatowskou) do  exilu  do  polského   Lešna , které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle  Navržení krátké o obnově škol v Království českém . V Lešně byl zvolen  biskupem  a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora  gymnázia , což vedlo k jeho zájmu o  pedagogiku . V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např.  Česká didaktika . Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat  Ráj český . Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby  Didactica magna  a začal pracovat na  Vševědě (Pansofii) . Komenskému postupně jeho díla jako  Brána jazyků otevřená  a  Informatorium školy mateřské  zajistila věhlas po celé nekatolické  Evropě . Byl zván na  univerzity  několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku Jan přijal až roku  1641 , kdy se rozhodl vyhovět pozvání  anglického   parlamentu  na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd . V této době vyjádřil své myšlenky ve spise  Via lucis . Kvůli zvyšujícímu se tlaku občanské války Komenský Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky.
Roku  1642  odešel přes Amsterdam do  Švédska , kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni  učebnice . Vznikl zde spis  Nejnovější metoda jazyků . Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Komenský nevytvořil a to ani na nátlak ochránce Louise de Geera. Zato zde vznikla část  Obecné porady o nápravě věcí lidských . Roku  1648  se společně s těžce nemocnou manželkou vrátil zpět do  Lešna , kde působil jako biskup . V Lešně jeho druhá žena  26. srpna  zemřela a již o rok později se v  Toruni  oženil potřetí, tentokrát s o více než třicet let mladší Janou Gajusovou pocházející z  Týna nad Vltavou . Když byl v roce  1648  uzavřen  vestfálský mír  a tím skončila třicetiletá válka , skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem  Kšaft umírající matky jednoty bratrské .
Komenského busta v  maďarském  městě Sárospatak
Roku  1651  přijal pozvání uherského knížete  Zikmunda Rákocziho  do  Sárospataku , kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a  pansofickou  sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své  žáky  vytvořil příručku  Pravidla mravů  a také zde vznikla učebnice  Svět v obrazech  a  Škola hrou . Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku  1651  Jan také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii s knížetem  Zigmondem , jejich manželství však nemělo dlouhého trvání.
V letech  1654 – 1656  opět pobýval v  Lešně , kde pracoval na  Pansofii , vydal  Slovník české řeči  a  Slovník pansofických definic . Roku  1654   Švédsko  napadlo  Polsko , avšak válka se nějakou dobu Lešnu vyhnula. V roce 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským "zachránili" Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem.  27. dubna   1656  ale začalo deset tisíc polských  partyzánů  město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako  Česko-latinský slovník , na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se švédy z  Polska  prchnout, jeho útěk je proveden na poslední chvíli a stěží zachrání život.  Přišel také o většinu  Pansofie  a  Metafyziky  a další díla. Tuto ztrátu nesl velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera se v roce  1656  uchýlil do  Amsterdamu .
Konec svého života (14 let) strávil v  holandském   Amsterdamu  v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Proto také odmítl profesuru na Amsterdamské akademii. Společníkem mu zde byl například  Rembrandt van Rijn  a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji  lékař   Nicolaes (Mikuláš) Tulp  (můžeme ho najít na Rembrandtově Anatomii dr. Tulpa ). Jan se v této době aktivně účastnil mírových jednání anglicko-nizozemské války. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla, například soubor 43 spisů pod názvem  Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické) , které se setkaly s velkým ohlasem, dále jednotlivé části  Všenápravy :  Všeobecné probuzení ,  Všeobecné osvícení ,  Pansofie ,  Vševýchova  a  Všemluva  a menší díla jako  Jedno potřebné , které bývá považováno za závěť lidstvu. Navzdory usilovné práci a pomoci syna Daniela, zůstala mnohá díla více či méně nedokončena.
Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany, syna Daniela, přítele a lékaře Mikuláše Tulpa,  15. listopadu   1670 . Byl pohřben v kostelíku v  Naardenu .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail