Labyrint světa a Ráj srdce

knihabeznahledu
Labyrint světa a Ráj srdce  (původně  Labyrint světa a lusthauz srdce , celým názvem  Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází ) je kniha  Jana Amose Komenského , pokládaná za jedno z vrcholných děl  barokní  literatury.  
Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce  1623 , ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském  Lešně  připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku  1631 , pravděpodobně v saské  Pirně . Pro druhé vydání z roku  1663  autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do  Anglie . V díle lze najít i další motivy z Komenského života.
Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný  Karlovi staršímu ze Žerotína , moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v  Polsku  a byl roku 1957 vyměněn za rukopis  Koperníkova  pojednání  Šest knih o obězích sfér nebeských , ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.
Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jan Amos Komenský - Labyrint světa a Ráj srdce
epub392 kBmobi281 kBpdf1,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik  pedagogiky  a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy,  didaktikou , vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky  Janua linguarum reserata  ( Brána jazyků otevřená ) a  Orbis sensualium pictus  (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů.
 
Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla  pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla  teologická  i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem  Labyrint světa a ráj srdce .
Místo jeho narození není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí  Uherský Brod (jak je uvedeno v  Naardenu  na náhrobní desce) nebo  Nivnice  (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivnický, Nivanus, Nivnicensis ). Občas se zmiňuje i  Komňa  (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela otcova rodina. Jisté je, že se narodil na Moravě a Moravu celý život považoval za svou vlast. Například Clamores Eliae (Křiky Eliášovy) z druhé poloviny šedesátých let dedikuje „Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich…“. Jan žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Jeho otec Martin Segeš (orig. Szeges) († 1602–4), byl významným členem  Jednoty bratrské , jeho matkou byla Anna Chmelová. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř (Kateřina, Markéta, Ludmila a Zuzana) sester ( 1604 ) se o něj starala jeho teta ve  Strážnici , kde začal studovat.
Roku  1608  začal studovat na  latinské  škole (gymnáziu) v  Přerově , odkud v roce  1611  odešel na vysokou školu do  Herbornu . Již při studiu začal pomáhat profesoru  teologie  a nejmladšímu členu profesorského sboru  Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi  s pracemi na obecné  encyklopedii . Alsted se pro Komenského stal vzorem. Sám pak začal psát dvě velká díla:  Poklad jazyka českého , což měl být velký slovník, a dále encyklopedii  Divadlo veškerenstva věcí . Tato díla nedokončil. Roku  1613  Jan navštívil  Amsterdam , v té době vysoce rozvinuté město  Evropy . Odtud se vypravil na univerzitu do  Heidelbergu  v  Německu , kde ovšem strávil pouze jeden semestr. Poté se roku  1614  vrátil přes  Prahu  do  Přerova , jako rektor  latinské školy. V roce  1616  byl vysvěcen na kazatele a následně odešel do  Fulneku , kde působil jako rektor tamější školy a jako  kazatel   Jednoty bratrské . Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou, která měla žít v  Třebíči spolu se svým otcem, Komenský zde vykoupil věno své ženy v podobě domu na  Jejkově . V této době psal spis  Listové do nebe .
Po porážce  stavovského povstání  ( 1621 ) byl nucen opustit  Fulnek  a skrývat se na různých místech v  Čechách  a na  Moravě , protože odmítal konvertovat ke  katolictví . Po roce ukrývání (roku  1622 ) mu na  mor  zemřela žena a jeho dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. Pod vlivem událostí psal filosofické spisy  Truchlivý ,  Hlubina bezpečnosti  a později  Labyrint světa a ráj srdce . V roce  1624  začal Jan působit v  Brandýse nad Orlicí , kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou, která opět pocházela z Třebíče (z rodu Jana Cyrila Třebíčského-Špalka), se kterou měl dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu a syna Daniela. [6]  Dcera Alžběta si vzala  Petra Figula Jablonského , z tohoto svazku měl Komenský 5 vnuků, dcera Marie si vzala Jana Molitora.
Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s  Kristinou Poniatowskou , schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství  Horní Branná . Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Branné, aby proroctví zapsal.
V roce  1628  odešel (spolu s Poniatowskou) do  exilu  do  polského   Lešna , které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle  Navržení krátké o obnově škol v Království českém . V Lešně byl zvolen  biskupem  a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora  gymnázia , což vedlo k jeho zájmu o  pedagogiku . V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např.  Česká didaktika . Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat  Ráj český . Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby  Didactica magna  a začal pracovat na  Vševědě (Pansofii) . Komenskému postupně jeho díla jako  Brána jazyků otevřená  a  Informatorium školy mateřské  zajistila věhlas po celé nekatolické  Evropě . Byl zván na  univerzity  několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku Jan přijal až roku  1641 , kdy se rozhodl vyhovět pozvání  anglického   parlamentu  na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd . V této době vyjádřil své myšlenky ve spise  Via lucis . Kvůli zvyšujícímu se tlaku občanské války Komenský Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky.
Roku  1642  odešel přes Amsterdam do  Švédska , kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni  učebnice . Vznikl zde spis  Nejnovější metoda jazyků . Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Komenský nevytvořil a to ani na nátlak ochránce Louise de Geera. Zato zde vznikla část  Obecné porady o nápravě věcí lidských . Roku  1648  se společně s těžce nemocnou manželkou vrátil zpět do  Lešna , kde působil jako biskup . V Lešně jeho druhá žena  26. srpna  zemřela a již o rok později se v  Toruni  oženil potřetí, tentokrát s o více než třicet let mladší Janou Gajusovou pocházející z  Týna nad Vltavou . Když byl v roce  1648  uzavřen  vestfálský mír  a tím skončila třicetiletá válka , skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem  Kšaft umírající matky jednoty bratrské .
Komenského busta v  maďarském  městě Sárospatak
Roku  1651  přijal pozvání uherského knížete  Zikmunda Rákocziho  do  Sárospataku , kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a  pansofickou  sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své  žáky  vytvořil příručku  Pravidla mravů  a také zde vznikla učebnice  Svět v obrazech  a  Škola hrou . Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku  1651  Jan také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii s knížetem  Zigmondem , jejich manželství však nemělo dlouhého trvání.
V letech  1654 – 1656  opět pobýval v  Lešně , kde pracoval na  Pansofii , vydal  Slovník české řeči  a  Slovník pansofických definic . Roku  1654   Švédsko  napadlo  Polsko , avšak válka se nějakou dobu Lešnu vyhnula. V roce 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským "zachránili" Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem.  27. dubna   1656  ale začalo deset tisíc polských  partyzánů  město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako  Česko-latinský slovník , na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se švédy z  Polska  prchnout, jeho útěk je proveden na poslední chvíli a stěží zachrání život.  Přišel také o většinu  Pansofie  a  Metafyziky  a další díla. Tuto ztrátu nesl velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera se v roce  1656  uchýlil do  Amsterdamu .
Konec svého života (14 let) strávil v  holandském   Amsterdamu  v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Proto také odmítl profesuru na Amsterdamské akademii. Společníkem mu zde byl například  Rembrandt van Rijn  a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji  lékař   Nicolaes (Mikuláš) Tulp  (můžeme ho najít na Rembrandtově Anatomii dr. Tulpa ). Jan se v této době aktivně účastnil mírových jednání anglicko-nizozemské války. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla, například soubor 43 spisů pod názvem  Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické) , které se setkaly s velkým ohlasem, dále jednotlivé části  Všenápravy :  Všeobecné probuzení ,  Všeobecné osvícení ,  Pansofie ,  Vševýchova  a  Všemluva  a menší díla jako  Jedno potřebné , které bývá považováno za závěť lidstvu. Navzdory usilovné práci a pomoci syna Daniela, zůstala mnohá díla více či méně nedokončena.
Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany, syna Daniela, přítele a lékaře Mikuláše Tulpa,  15. listopadu   1670 . Byl pohřben v kostelíku v  Naardenu .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail