Dcerka

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
  • O autorovi
  • Dotaz
Od roku 1398 vyučoval na  pražské univerzitě  a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev.  Katolická církev  ho označila za kacíře, jeho učení za  herezi a  exkomunikovala  jej (1411). Na  kostnickém koncilu  byl odsouzen jako  kacíř , a přestože mu císař  Zikmund Lucemburský  zaručil bezpečnost, byl vydán světské moci k  upálení na hranici , když odmítl odvolat své učení. V roce  1999  prohlásil papež   Jan Pavel II. , že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné. 
Datum jeho upálení se stalo  českým státním svátkem . K jeho odkazu se hlásili  husité  a později i další církve a společnosti vzešlé z  reformace . Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem  Jeronýmem Pražským ) už uctívá  pravoslavná církev  (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).
 
Studoval na  pražské univerzitě , na artistické fakultě získal roku  1393  hodnost  bakaláře  a roku  1396  mu byl propůjčen titul  mistr svobodných umění . Již jako  univerzitní  mistr (od roku  1398 ) byl vysvěcen na  kněze  (roku  1400 ) a začal kázat v  kostele sv. Michala  a od  14. března   1402  v  Betlémské kapli . V roce  1401  byl zvolen  děkanem  artistické fakulty a v roce 1409  rektorem  univerzity, kde se stavěl za větší podíl Čechů na řízení univerzity
 
 
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail