Cesta z Království Českého do Benátek (Díl 1)

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Cesta z Království Českého do Benátek (Díl 1)
epub590 kBmobi868 kBpdf2,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Pocházel z nižší šlechty, v roce  1576  se stal  pážetem  na dvoře  Ferdinanda Tyrolského  v  Innsbrucku , kde získal své rozsáhlé  vzdělání . Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593 – 1598  působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce  1589  se Kryštof oženil s  Evou Černínovou z Chudenic , ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku  1597  jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné  Lidmile Markvartové z Hrádku . (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku  1598  odjel se švagrem  Heřmanem Černínem z Chudenic  na cestu do  Středomoří ,  Palestiny  a  Egypta .
Během cesty navštívil  Benátky , kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické  roucho , následně se vydali lodí do  Svaté země . Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal  rytířský  titul. Splavil se proti proudu  Nilu  v Egyptě do města  Káhira  a následně ještě níže, kde byl přepaden  Araby . Dobová ilustrace Staroměstské exekuce
Od roku  1599  pracoval u dvora  Rudolfa II.  a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce  1601  se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce  1608 , byla však ilustrována dřevoryty  Jana Willenberga . Po smrti  Rudolfa II.  odešel Kryštof od dvora  Matyáše  do ústraní na  hrad Pecka . Roku  1618   přešel z katolicismu na  protestantství . Aktivně se účastnil  povstání českých stavů , působil jako velitel dělostřelectva  Thurnovy  armády, kterému byl svěřen úkol napadnout  Vídeň . Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň.  Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.  Až do  bitvy na Bílé hoře  zastával funkci předsedy  České komory zemské .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail