Král Lávra (báseň)

knihabeznahledu
Král Lávra  od spisovatele  Karla Havlíčka Borovského  je  báseň  na motivy  irské  lidové  pověsti . Existuje, ale také král Lear-Král Lear je fiktivní postava z divadelní hry Williama Shakespeara  Král Lear . Satirická báseň kratšího rozsahu s pohádkovými motivy, nakonec ponaučení jako v bajce. Vznik v době Národního obrození ( 1. pol. 19. století). Dílo je inspirováno řeckou a irskou mytologií. Ze strany čtenářů bylo dílo velmi ceněno již v době vzniku, cenzurou však zakazováno pro jasnou kritiku Habsburské monarchie. Báseň obsahuje chronologickou kompozici, najdeme zde jazykové prostředky typické pro pohádku (úvod - Byl jednou jeden...; závěr - ponaučení), dále pak personifikaci, metonymii, archaismy. Dílo bylo zfilmováno.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Karel Havlíček Borovský - Král Lávra (báseň)
epub226 kBmobi353 kBpdf554 kB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Báseň je o jednom irském  králi , který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával  holit  a stříhat jednou do  roka  a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal,  popravit . Jednoho osudného dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín; poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho  matka , šla žádat krále o milost. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a bude ho stříhat až do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo soužit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do  lesa  k poustevníkovi, ten že mu pomůže.  Poustevník  mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré  vrby , že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo.
Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští  hudebníci , co měli na hostině hrát, kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy, uřízl se tedy nový ze staré vrby. Na hostině basa začala sama hrát: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ Když už to takhle všichni zvěděli, král přestal své uši schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc.
V dětství žil ve vesnici  Borová  na Vysočině. V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku  1833  studoval v  Havlíčkově Brodě  na gymnáziu (tehdy  Německý Brod , dnes je zde  muzeum  se stálou expozicí věnovanou jeho životu). V roce  1838  gymnázium dokončil. Od roku  1838  studoval  filosofii  v  Praze . Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do  kněžského   semináře . Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly - kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve.
Pamětní deska na rodném domě v  Borové
Zprvu byl vlivem  Jána Kollára  a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku  1844  se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus. 
Roku  1846  se stal na doporučení  Františka Palackého  redaktorem  Pražských novin  a jejich přílohy  Česká včela . Roku 1845 se proslavil brilantní kritikou nového  Tylova  románu Poslední Čech. Vůči uznávanému spisovateli a dramatikovi si Havlíček nebral servítky.  Josef Kajetán Tyl  tím dostal řádný zásah do sebevědomí. Havlíčkova kritika měla úspěch, Tyl se bránil, ale o to větší si nakonec uřízl ostudu.
V revolučním kvasu roku  1848  odešel z  Pražských novin , a založil vlastní –  Národní noviny , které dosáhly velké popularity.  Národní noviny  byly prvním deníkem v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval. Byl si vědom slabé síly Čechů a případných následků, které mohly vrátit politiku o řadu let zpět. Obě tyto obavy se následným vývojem potvrdily.
Podílel se na organizaci  Všeslovanského sjezdu , navštívil  Polsko  a  Chorvatsko , aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.
Roku  1848  po potlačení revoluce byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Během té doby byl však zvolen poslancem do  říšského sněmu  a  národního výboru . Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve  Vídni  však působil více jako novinář než jako poslanec. 
Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě, a tak v červnu  1849  byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo jejich další vydávání. Havlíček však pokračoval v kritice a v lednu  1850  byly tyto noviny spolu s přílohou  Šotek  (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Havlíček byl vykázán z  Prahy  a po delším hledání se i s rodinou usadil v  Kutné Hoře . V jiných místech totiž odmítali jeho texty tisknout. Havlíček v  Kutné Hoře  založil časopis Slovan , který vycházel 2x týdně. Redaktor byl však neustále sledován několika osobami a podrobován domovním prohlídkám. Několik čísel Slovana bylo zkonfiskováno, Havlíček čelil mnoha obviněním a udáním. Běžně s ním bylo vedeno hned několik soudních sporů najednou, což Havlíček ve Slovanu s osobitým humorem komentoval.  Nakonec soustavný tlak nevydržel. I přesto, že dostal několik finančních nabídek, k loajalitě se jej však státní moci koupit nepodařilo. V létě  1851  bylo vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání jakýchkoli tiskovin. Havlíček chtěl úředníky připravit o to, aby sami Slovana zlikvidovali a v srpnu jeho vydávání zastavil.  Rozhodl se žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Plánoval založit hospodářství. Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale přesto se prodaly všechny výtisky. V Kutné Hoře pak policie zabavila v tiskárně dalších 3000 dotištěných výtisků. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Havlíček vydržel státní tlak nejdéle a zastavením Slovana přestaly existovat poslední české noviny.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail