Hrabě Monte Cristo 2

200px-Louis_Français-Dant?s_sur_son_rocher
Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Alexandre Dumas - Hrabě Monte Cristo 2
epub208 kBmobi347 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Alexandre Dumas byl  kreolského  původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec,  divizní   generál  a hrdina  Velké francouzské revoluce  Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii  Saint-Domingue  (ostrov  Hispaniola ) na území dnešního státu  Haiti  ze smíšeného vztahu  markýze  Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.
V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj  francouzského   dramatu . Jeho historická hra z roku  1829   Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour)  bylo první  romantické   drama  úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony  ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu  Byronovi  a také  Věž nesleská (La Tour de Nesle)  ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).
Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie  Augustem Maquetem  ( 1813 - 1888 ) roku  1839 , kdy společně napsali  drama   Bathilde  a historický  román   Rytíř Harmental  ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku  1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato  Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku  1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata,  komedie , romány,  novely ,  paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu  Tři mušketýři  ( 1844 ,  Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny  d'Artagnanem ,  Athosem ,  Porthosem  a  Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády  Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování:  Tři mušketýři po dvaceti letech  ( 1845 ,  Vingt ans après ) a  Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne  ( 1847 - 1850 ,  Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román  Hrabě Monte-Christo  ( 1844 - 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také  trilogie   Hugenoti  z období náboženských válek ve  Francii  v  16. století   Královna Margot  ( 1845 ,  La reine Margot ),  Paní z Monsoreau  ( 1846 ,  La dame de Monsoreau ) a  Králův šašek  ( 1847 ,  Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin  Velké francouzské revoluce   Paměti lékařovy  ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou  Josef Balsamo  ( 1846 - 1849 ,  Joseph Balsamo ),  Královnin náhrdelník  ( 1849 - 1850 ,  Le Collier de la reine ),  Dobytí Bastily  ( 1850 - 1851 ,  Ange Pitou ) a  Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ,  La Comtesse de Charny ).
Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno  Hrabě Monte-Christo  postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v  Saint-Germain-en-Laye  roku  1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu  1850  zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů  Mousquetaire (Mušketýr)  a  D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku  1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli  Alexandru Dumasovi mladšímu  do  Puys , kde také zemřel.
Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv.  román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Labyrint světa a Ráj srdce
Jan Amos Komenský
Labyrint světa a Ráj srdce  (původně  Labyrint světa a lusthauz srdce , celým názvem  Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází ) je kniha  Jana Amose Komenského , pokládaná za jedno z vrcholných děl  barokní  literatury.  
Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce  1623 , ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském  Lešně  připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku  1631 , pravděpodobně v saské  Pirně . Pro druhé vydání z roku  1663  autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do  Anglie . V díle lze najít i další motivy z Komenského života.
Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný  Karlovi staršímu ze Žerotína , moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v  Polsku  a byl roku 1957 vyměněn za rukopis  Koperníkova  pojednání  Šest knih o obězích sfér nebeských , ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.
Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.
Zdarma
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail