Hrabě Monte Cristo 2

Alexandre Dumas byl  kreolského  původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec,  divizní   generál  a hrdina  Velké francouzské revoluce  Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii  Saint-Domingue  (ostrov  Hispaniola ) na území dnešního státu  Haiti  ze smíšeného vztahu  markýze  Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.

V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj  francouzského   dramatu . Jeho historická hra z roku  1829   Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour)  bylo první  romantické   drama  úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony  ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu  Byronovi  a také  Věž nesleská (La Tour de Nesle)  ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie  Augustem Maquetem  ( 1813 - 1888 ) roku  1839 , kdy společně napsali  drama   Bathilde  a historický  román   Rytíř Harmental  ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku  1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato  Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku  1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata,  komedie , romány,  novely ,  paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu  Tři mušketýři  ( 1844 ,  Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny  d'Artagnanem ,  Athosem ,  Porthosem  a  Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády  Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování:  Tři mušketýři po dvaceti letech  ( 1845 ,  Vingt ans après ) a  Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne  ( 1847 - 1850 ,  Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román  Hrabě Monte-Christo  ( 1844 - 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také  trilogie   Hugenoti  z období náboženských válek ve  Francii  v  16. století   Královna Margot  ( 1845 ,  La reine Margot ),  Paní z Monsoreau  ( 1846 ,  La dame de Monsoreau ) a  Králův šašek  ( 1847 ,  Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin  Velké francouzské revoluce   Paměti lékařovy  ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou  Josef Balsamo  ( 1846 - 1849 ,  Joseph Balsamo ),  Královnin náhrdelník  ( 1849 - 1850 ,  Le Collier de la reine ),  Dobytí Bastily  ( 1850 - 1851 ,  Ange Pitou ) a  Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ,  La Comtesse de Charny ).

Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno  Hrabě Monte-Christo  postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v  Saint-Germain-en-Laye  roku  1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu  1850  zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů  Mousquetaire (Mušketýr)  a  D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku  1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli  Alexandru Dumasovi mladšímu  do  Puys , kde také zemřel.

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv.  román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.