Hraběnka de Charny 2

knihabeznahledu
Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ),  La Comtesse de Charny ) je  dobrodružný   historický román   francouzského   spisovatele   Alexandra Dumase staršího . Jde o čtvrtou závěrečnou  část autorova  románového  cyklu  Paměti lékařovy  (Mémoires d'un médecin), ve kterém je zachycena příprava a počáteční průběh  Velké francouzské revoluce  v letech  1770  až  1793 . Na rozdíl od ostatních částí cyklu nespolupracoval na tomto románu  Auguste Maquet , protože mezí ním a Dumasem začalo docházet ke sporům.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Alexandre Dumas - Hraběnka de Charny 2
epub423 kBmobi678 kBpdf3,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
V tomto románě líčí autor nešťastný osud krále  Ludvíka XVI. , jeho ženy  Marie Antoinetty  a jejich přívrženců v letech  1791  až  1793 . Poslanec a předseda  Národního shromáždění   Mirabeau  chce královské rodině pomoci, náhle však umírá. Před smrtí pošle královně lístek ze vzkazem „Prchněte“. Král pověří Oliviera de Charny, aby útěk zařídil.
Mezi ty, kteří chtějí zničit monarchii, patří i sedlák Billot, který spolupracuje s  Cagliostrem , jenž se po  Paříži  pohybuje v masce janovského bankéře. Billotova dcera Kateřina se však i nadále schází s Isidorem de Charny, prchá s ním do Paříže a má s ním dítě.
Královská rodina prchá z  Francie  a dostane se až k městečku  Varennes , poblíž  německých  hranic, zde je však její útěk odhalen. Olivier de Charny se svým bratrem Isidorem do posledního dechu brání královskou rodinu při jejím útěku a Isidor je přitom zabit. Král je se svou rodinou odvezen zpět do Paříže a prohlášen za vlastizrádce. Na scéně se objevují republikáni pod vedením  Robespierra  a  Dantona , kteří chtějí zrušit monarchii.
Olivier de Charny se vrací s králem do Paříže a uvědomí si, že již nemiluje královnu, ale svou ženu Andrée. Jede za ní a prosí ji o odpuštění. Chce se také postarat o Kateřinu a jejího syna. Je však v srpnu roku  1792  zabit při útoku rozvášněného davu, podporovaného republikány, na královské sídlo v  Tuileriích . Král je s rodinou internován v  pařížském Templu .
Andrée se s pomocí Ange Pitoua podaří získat Olivierovo tělo a pohřbí jej do rodinné hrobky. Když je pak s ostatními šlechtici zatčena, Gilbert zařídí, aby nebyla odsouzena. Andrée však již nechce bez manžela žít, zavolá „Ať žije král“ a je davem ubita. Gilbert jí nechá pohřbít vedle Oliviera a pak na radu Cagliostra, který předvídá  Hrůzovládu , odjíždí se synem a s Billotem do Ameriky. Ange Pitou si vezme Kateřinu za ženu.
Je vyhlášena  republika , Ludvík XVI. je sesazen z trůnu a po  procesu  21. ledna roku  1793  veřejně sťat  gilotinou  na  Náměstí Revoluce . Jeho statečnost v posledních chvílích před popravou mu vynesla úctu mnoha současníků. Cagliostrovo dílo zkázy tak bylo dokončeno.
Alexandre Dumas byl  kreolského  původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec,  divizní   generál  a hrdina  Velké francouzské revoluce  Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii  Saint-Domingue  (ostrov  Hispaniola ) na území dnešního státu  Haiti  ze smíšeného vztahu  markýze  Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.
V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj  francouzského   dramatu . Jeho historická hra z roku  1829   Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour)  bylo první  romantické   drama  úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony  ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu  Byronovi  a také  Věž nesleská (La Tour de Nesle)  ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).
Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie  Augustem Maquetem  ( 1813 - 1888 ) roku  1839 , kdy společně napsali  drama   Bathilde  a historický  román   Rytíř Harmental  ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku  1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato  Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku  1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata,  komedie , romány,  novely ,  paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu  Tři mušketýři  ( 1844 ,  Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny  d'Artagnanem ,  Athosem ,  Porthosem  a  Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády  Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování:  Tři mušketýři po dvaceti letech  ( 1845 ,  Vingt ans après ) a  Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne  ( 1847 - 1850 ,  Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román  Hrabě Monte-Christo  ( 1844 - 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také  trilogie   Hugenoti  z období náboženských válek ve  Francii  v  16. století   Královna Margot  ( 1845 ,  La reine Margot ),  Paní z Monsoreau  ( 1846 ,  La dame de Monsoreau ) a  Králův šašek  ( 1847 ,  Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin  Velké francouzské revoluce   Paměti lékařovy  ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou  Josef Balsamo  ( 1846 - 1849 ,  Joseph Balsamo ),  Královnin náhrdelník  ( 1849 - 1850 ,  Le Collier de la reine ),  Dobytí Bastily  ( 1850 - 1851 ,  Ange Pitou ) a  Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ,  La Comtesse de Charny ).
Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno  Hrabě Monte-Christo  postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v  Saint-Germain-en-Laye  roku  1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu  1850  zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů  Mousquetaire (Mušketýr)  a  D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku  1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli  Alexandru Dumasovi mladšímu  do  Puys , kde také zemřel.
Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv.  román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail