Cesta z Království Českého do Benátek (Díl 2)

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Cesta z Království Českého do Benátek (Díl 2)
epub508 kBmobi771 kBpdf2,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Pocházel z nižší šlechty, v roce  1576  se stal  pážetem  na dvoře  Ferdinanda Tyrolského  v  Innsbrucku , kde získal své rozsáhlé  vzdělání . Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593 – 1598  působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce  1589  se Kryštof oženil s  Evou Černínovou z Chudenic , ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku  1597  jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné  Lidmile Markvartové z Hrádku . (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku  1598  odjel se švagrem  Heřmanem Černínem z Chudenic  na cestu do  Středomoří ,  Palestiny  a  Egypta .
Během cesty navštívil  Benátky , kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické  roucho , následně se vydali lodí do  Svaté země . Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal  rytířský  titul. Splavil se proti proudu  Nilu  v Egyptě do města  Káhira  a následně ještě níže, kde byl přepaden  Araby . Dobová ilustrace Staroměstské exekuce
Od roku  1599  pracoval u dvora  Rudolfa II.  a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce  1601  se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce  1608 , byla však ilustrována dřevoryty  Jana Willenberga . Po smrti  Rudolfa II.  odešel Kryštof od dvora  Matyáše  do ústraní na  hrad Pecka . Roku  1618   přešel z katolicismu na  protestantství . Aktivně se účastnil  povstání českých stavů , působil jako velitel dělostřelectva  Thurnovy  armády, kterému byl svěřen úkol napadnout  Vídeň . Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň.  Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.  Až do  bitvy na Bílé hoře  zastával funkci předsedy  České komory zemské .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail