Večer tříkrálový

big_vecer-trikralovy-aneb-cokoli-chcete-twelth-night-or-what-you-will-101195
Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete  (někdy také  Večer tříkrálový, aneb Cokoli chcete ), nebo jen  Večer tříkrálový  ( anglicky   Twelfth Night, or What You Will , zkráceně často jen  Twelfth Night ) je  veselohra   Williama Shakespearea . V překladu Antonína Přidala  název zní  Večer tříkrálový aneb Co kdo chce , v překladu  Josefa Václava Sládka   Večer tříkrálový neb Cokoli chcete . V překladu  Aloise Bejblíka  z roku  1978  název zní  Komedie masopustu čili ať si to každý přebere jak chce . V překladu  Martina Hilského :  Večer tříkrálový, aneb, Cokoli chcete .
Předpokládá se, že  hra  byla napsána mezi roky  1599  –  1601 . Známe ji z foliového svazku z roku  1623 . Jedna z největších Shakespearových komedií, je plná lásky, převleků a zvláštní hudebnosti a přeludovosti. Postavy vytvářejí veselicový svět plný neustálých proměn i pomíjivosti času.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
William Shakespeare - Večer tříkrálový
epub284 kBmobi444 kBpdf662 kB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Hlavními postavami jsou  dvojčata  Viola a Sebastian. Loď, kterou cestují, se potopí. Viola se spasí na záchranném člunu. Sebastiana považuje za mrtvého, přestrojí se tedy za muže a chce vstoupit do Orsinových služeb, vydává se za  eunucha  Cesaria. Kníže Cesaria (Violu) přijme a posílá ho s milostným dopisem k hraběnce Olívii. Ta Orsinovo dvoření odmítá, protože ještě nepřekonala smrt svého bratra, Cesaria (Viola) si přesto vymůže audienci u hraběnky. Hraběnka odmítá Orsinovy návrhy, ale zamiluje se do Cesaria (Violy). Strýc Tobiáš by ji chtěl provdat za rytíře Chrudoše Choděru, kterého ale také odmítá. Na hraběnčině panství bydlí vedlejší postavy; strýc Tobiáš, důvěrnice Marie, správce Malvolio a šašek Masopust. Orsino ji posílá další dopisy, aby si hraběnku získal.
Sebastian ztroskotání lodě taktéž přežil, svou sestru Violu však považuje za mrtvou, stejně jako ona jeho.
Mezitím Tobiáš a Chrudoš Choděra, rytíři na Olíviině dvoře, společně se sluhou Fabiánem, Masopustem a Marií, chystají léčku na namyšleného správce hraběnčina dvoru Malvolia. Napíšou falešný milostný dopis, v němž vyznává hraběnka Malvoliovi svou lásku. Malvolio falešnému dopisu uvěří.
Cesario (Viola) přichází opět s dopisem za Olívií a prosí ji, aby knížeti Orsinovi opětovala jeho lásku. Olívie odmítá a vyznává lásku Cesariovi, spatří je rytíř Chrudoš, milovník krčem, jež je do Olívie beznadějně zamilován.
Mezitím Antoniovi hrozí zatčení kvůli dřívějšímu konfliktu. Olívíi se dvoří Malvolio, povzbuzen falešným dopisem. Olivie se obává, že je posednut  Ďáblem , a tak ho zavře do vězení, což velmi rozradostní aktéry žertíku.
Chrudoš velmi žárlí na Cesaria, proto jej vyzve na souboj, do souboje ale zasáhne Antonio, protože si Violu v mužských šatech popletl se Sebastianem, kterého chtěl zachránit. Antonio je zatčen, hlídka se Cesaria (Violy) ptá, zda Antonia zná, dívka pravdivě odpoví, že nikoliv, což si Antonio vykládá jako Sebastianovu zradu. Viola se tedy dozví, že její bratr žije.
Zanedlouho potká Chrudoš Sebastiana a vyzve ho na souboj, jelikož si ho popletl s Cesariem. Souboj přeruší Olívie a pozve Sebastiana, kterého považuje za Cesaria, k sobě domů. Sebastian se do ní zamiluje. Orsino přichází k Olívii spolu s Cesariem (Viola). Olívie odmítá Orsina, protože je zasnoubena s Cesariem. Orsino i Viola jsou dokonale zmateni. Přiběhnou rytíři Tobiáš a Chrudoš a tvrdí, že je Cesario napadl. Objeví se také Sebastian, vzniklá situace je už pro postavy zcela nepochopitelná. Cesario tedy odhalí svou pravou dívčí tvář. Viola se radostně setkává s bratrem, ten se shledává s přítelem Antoniem, Malvolio je také propuštěn, protože aktéři žertu se doznají. Orsino je ohromen a propouští Violu (Cesaria) ze svých služeb a požádá ji o ruku. Viola souhlasí, jelikož je do Orsina zamilována od prvního okamžiku.
Hra končí přípravou na dvojnásobnou svatbu, a sice svatbu Violy s Orsinem a Olivie se Sebastianem.
William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku  Stratfordu nad Avonou . Byl synem  Johna Shakespeara , úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a  Mary Ardenové , dcery bohatého velkostatkáře.  Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn  26. dubna   1564 . Za jeho datum narození je některými autory považován  23. duben , den  Svatého Jiří , neboť bylo v té době zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti.
Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě  gymnázium  ( King Edward VI Grammar School ) založené roku  1553 .  Za vlády královny  Alžběty I.  měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé  Anglii  určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku  latiny  a klasického umění.
V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou  Anne Hathaway . Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve  Worcesteru  dne 27. listopadu  1582 . Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se  ohlášky  četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596.
Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako "ztracená léta". Životopisci se snaží vysvětlit toto období mnoha spornými příběhy.  Nicholas Rowe , první životopisec zabývající se Shakespearem,  popsal zhruba v roce  1709  stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do  Londýna , aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví. Podle jiného příběhu sepsaného v 18. století začal Shakespeare svou divadelní kariéru hlídáním koní návštěvníků londýnského divadla.  John Aubrey  tvrdil, že Shakespeare byl učitelem na venkově. Několik vědců ve 20. století přišlo s teorií, že Shakespeare mohl být zaměstnán jako učitel Alexandrem Hoghtonem z Lancashire, katolickým statkářem, který jmenoval jistého "Williama Shakeshafte" ve své závěti. Kromě pověstí shromážděných po jeho smrti není žádný důkaz, který by podkládal tyto příběhy.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail