Světová revoluce

Výlet do Španěl  je soubor  cestopisných   črt  a  fejetonů   Karla Čapka  o španělské zemi, jejím lidu, kultuře a přírodě. Karel Čapek podnikl výlet do Španěl  vlakem  a cestopis poprvé vyšel v roce  1930 . Podobně jako u ostatních cestopisných črtů a fejetonů autor přibližuje místní způsob života,  zvyky  a podobu země. Ve  Španělsku  se zabýval především architekturou, zamýšlel se i nad politickým významem této země a s tím spojeným míšením kultur (například v  Toledu ). Dalšími městy, o kterých se rozepsal, byla  Barcelona  nebo  Madrid .

Román Jan Maria Plojhar  s četnými  autobiografickými  prvky vydal  Julius Zeyer  poprvé  časopisecky  v  Lumíru  roku  1888  a  knižně  v roce  1891 .  Autobiografické prvky  v knize nesouvisí s autorovým  životem , ale s jeho duševním světem a jeho názory na  společnost ,  náboženství  a  umění . Kniha je považována za autorovo vrcholné literární  dílo .  

Hlavním hrdinou díla je stejnojmenný mladík pocházející z bohaté pražské měšťanské rodiny. Sám však měšťáky opovrhuje, protože mu připadají příliš sobečtí a nafoukaní. K prostému lidu také necítí sounáležitost, neboť ten je podle něj příliš rezignovaný. V románu zaznívají kritické názory na jednání měšťáků i prostého lidu i na pasivitu porobeného  národa  žijícího v  zemi , která mu nepatří. Román popisuje mladíkovy vnitřní  rozpory mezi  sny  a skutečností , mezi touhou a odhodláním po velkých činech a naprostou pasivitou při jejich vlastní realizaci. Samostatným tématem je potom jeho vztah k  Bohu  a  víře  v něj vůbec, kde mladík má pochybnosti o existenci Boha jako nehmotné osoby, ale plně věří v život a činy  Ježíše Krista . Tyto  vnitřní rozpory v názorech není mladík schopen sám překonat .

Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.

Tragédie o Hamletovi  (z anglického  The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark ) je  tragédie  anglického dramatika  Williama Shakespeara .

Tragédie  vychází ze starodávného  skandinávského  příběhu  Ur-Hamleta , přesněji  "Amleta" , prince  jutského , příběh napsal  dánský  kronikář  Saxo Grammaticus  ( 1150 – 1220 ). Překlady do  češtiny :  Erik Adolf Saudek ,  František Nevrla ,  Zdeněk Urbánek ,  Břetislav Hodek  –  premiéra v Národním divadle v roce 1982 ,  Martin Hilský  a  Jiří Josek  ( překlad Jiřího Joska byl oceněn jako nejlepší překlad roku  1999   cenou Josefa Jungmanna ) .

Tři legendy o krucifixu  je  povídkový   triptych , který vydal  Julius Zeyer  poprvé  časopisecky  v  Lumíru  roku  1892 ,  knižně  pak poprvé vyšel roku  1895 . Jak z názvu vyplývá, je společným prvkem spojujícím všechny tři samostatné  legendy   krucifix  – kříž s ukřižovaným  Ježíšem Kristem . Společným znakem je též osud hlavní postavy, která se nachází v nějaké mezní osobní situaci a snaží se jí v souladu se svým svědomím a vírou řešit. Čím se pak legendy liší je zásadní téma, kterým se ta která zabývá. Jednou to je téma  národnostní , podruhé  náboženské  a potřetí sociální. Každá z legend ukazuje různé způsoby  víry  člověka v  Boha .

Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .

Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.

Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.