Dáma s kaméliemi

knihabeznahledu
Dáma s kaméliemi   ( 1848 ,La Dame aux camélias)  je autobiograficky založený  romantický   román  velké nešťastné lásky, jehož autorem je  francouzský  spisovatel  Alexandre Dumas mladší . Po velikém úspěchu, kterého  román  dosáhl, jej autor roku  1852  také  zdramatizoval . Podle  románu napsal roku  1853   italský  skladatel  Giuseppe Verdi   operu   La traviata . Hlavní hrdinka knihy, krásná  pařížská  kurtizána Markéta Gautierová, má předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou  Alexandre Dumas mladší  miloval, a o níž málokdo věděl, že její život provází zničující plicní choroba. Příběh se odehrává v  Paříži  v první polovině 19. století . Zprvu vypravován autorem, další část tvoří vypravování Armanda Duvala, který Markétu miloval, a také pasáže z dopisů a z deníku.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Alexandre Dumas, mladší - Dáma s kaméliemi
epub146 kBmobi242 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Kniha začíná autorovým líčením dražby majetku zemřelé kurtizány Markéty Gautierové, kterou vypravěč znal jen od vidění. Ví však o ní, že se Markéta každý večer nechávala vidět v lóžích  pařížských  divadel, většinou se svými milenci. Vždy byla ozdobena bílými  kaméliemi , jen pětkrát do měsíce  kaméliemi  červenými. Pro tento zvyk se jí začalo říkat  Dáma s kaméliemi . Na dražbě si autor zakoupil Markétinu knihu  Manon Lescaut , ve které našel věnování podepsané jakýmsi Armandem Duvalem. Díky této knize se pak s Armandem spřátelil, neboť Duval, který se vrátil z ciziny a dozvěděl se o Markétině smrti, si zjistil, kdo knihu koupil. Autor mu jí pak daroval, stali se z nich přátelé a Armand začal autorovi vypravovat svůj příběh.
Armand byl Markétou při jejich náhodných setkáních (například v opeře) naprosto okouzlen. Později jí vyznal lásku a Markéta záhy svolila, aby se stal jejím milencem, a to tak rychle především proto, že jí kvůli  tuberkulóze  nezbývalo mnoho let života. Armand byl šťasten, i když Markétu vydržoval starý hrabě de G. Toho však Markéta opustila poté, co začala žít s Armandem, do kterého se hluboce zamilovala.
Milenci žili spolu na venkově, protože však Armand neměl dostatečné finanční prostředky, musela Markéta rozprodávat a zastavovat svůj majetek (kočár a koně, šperky, drahé šaty). Když se o Armandově lásce dozvěděl jeho otec, pozval syna do  Paříže , kde mu přikázal Markétu opustit. Armand ale neuposlechl, vše Markétě vypověděl a ta mu slíbila, že zůstane navždy jeho.
V dalších dnech se Armand opět setkal se svým otcem v  Paříži . Po návratu na venkov již ale Markétu nenašel a její služka mu sdělila, že paní odjela do  Paříže . V  Paříži  pak dostal od Markéty dopis, ve kterém mu napsala, že ho opouští. Armand byl zdrcen a v tomto stavu ho otec lehce donutil k tomu, aby s ním odjel.
Láska k Markétě ale brzy přiměla Armanda vrátit se zpět do  Paříže . Když zde však na plese potkal Markétu ve společnosti hraběte de N., začal se plný zlosti dvořit kurtizáně Olympii. Markéta Armanda navštívila, protože věděla, že učinil z Olympie svou metresu jen proto, aby jí tím činil bolest. Přišla ho poprosit, aby jí už netrápil a strávila u něho noc. Když jí chtěl Armand druhý den navštívit, řekla mu její služebná, že je u ní hrabě de N. Zoufalý Armand došel k názoru, že se mu Markéta předchozí noc pouze vysmívala a ve zlosti jí poslal dopis s penězi za noc s ním strávenou.
Druhý den mu dopis i s penězi přinesli zpět. Armand běžel k Markétě, ale tam mu oznámili, že odjela do  Anglie . Rozhodl se tedy, že pojede za svým přítelem do  Orientu  a odcestoval. Na cestě se ale od jednoho známého dozvěděl, že Markéta je velmi nemocná. Napsal jí proto dopis, na který mu odpověděla, že by ho ráda viděla, ale že umírá, a proto píše deník, ve kterém ospravedlňuje vše, co udělala.
Armand se okamžitě vrátil do  Paříže , ale bylo již pozdě. Markéta byla mrtva. Od její přítelkyně si ale vyzvedl její deník, ze kterého se dozvěděl, že ho Markéta kdysi opustila jenom proto, že ji navštívil Armandův otec a požádal ji, aby sama ukončila jejich vztah, pokud Armanda opravdu miluje. Důvodem byl nadcházející sňatek Armandovy sestry s váženým pánem, který by nepřicházel v úvahu, pokud by měl Armand poměr s kurtizánou. Protože Markéta Armanda opravdu milovala, vyhověla přání jeho otce, i když jí samotné to přineslo velikou citovou bolest. V deníku Markéta dále psala o své touze Armanda vidět a o své smrtelné nemoci. Poslední stranu deníku napsala Markétina přítelkyně až po její smrti. Stálo tam, že její utrpení bylo dlouhé a velmi těžké a že při posledních minutách svého života volala Markéta pouze jméno Armandovo.
Román končí autorovou úvahou nad životem kurtizán a vydržovaných žen, ve které  Alexandre Dumas mladší  zdůrazňuje, že když takováto dívka pozná pravou lásku a chce se změnit, nemělo by jí v tom být bráněno odkazem na její dřívější život, protože by neměla za svou minulost trpět až do konce svého života.
Alexandre Dumas mladší se narodil  27. července  roku  1824  jako nemanželský syn slavného  francouzského   spisovatele   Alexandra Dumase staršího . Jeho dětství bylo touto skutečností dosti poznamenáno, neboť byl vychováván po penzionátech. Jako mladý muž žil bohémským životem a na živobytí si vydělával literární tvorbou. Po neúspěšném básnickém debutu  Hříchy mládí  (Péches de jeunesse,  1847 ) šel nejpve ve stopách svého otce. Zejména  romány   Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška  (Les Aventures de quatre femmes et d'un perrpquet,  1847 ) a  Jindřich Navarský  (Henri de Navarre,  1851 ) nezapřou otcův vliv. Současně však začal psát realistické  romány , kriticky zobrazující sociální poměry společnosti, z nichž nejznámější je  Dáma s kaméliemi  (La Dame aux camélias,  1848 ). K napsání  románu  inspiroval Dumase život mladé  kurtizány  Marie Duplessis, se kterou se seznámil v  Saint-Germain-en-Laye , kde od roku  1844  žil po určitou dobu společně se svým otcem. V tomto  románu  zaujal na svou dobu tak revoluční postoj k sociálnímu postavení padlé ženy, že následná dramatizace z roku  1852  byla cenzurou dlouho zadržována. Její uvedení se však stalo Dumasovým skutečným triumfem (hra inspirovala například  italského  skladatele  Giuseppe Verdiho  k napsání opery  La traviata ) a Dumas se obrátil k divadlu. Ve svých hrách, které vyvolaly mnohé polemiky v tehdejším společenském životě, kriticky zobrazoval mravy druhého císařství, řešil problémy nemanželských dětí, rozvodů, cizoložství, kuplířství atp., zabýval se právy žen, napadal předsudky společnosti a bojoval tak za uzdravení národa oslabeného zhýralstvím a falešnou morálkou.
Dumas svým dílem posílil  realismus  na  francouzských  divadelních scénách. Roku  1874  byl zvolen členem  Francouzské akademie , byl několikrát předsedou Společnosti dramatických autorů a roku  1894  obdržel  Řád čestné legie . Zemřel  27. listopadu  roku  1895 .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail