Zobrazit kategorie >
Dáma s kaméliemi
Dáma s kaméliemi ( 1848 ,La Dame aux camélias) je autobiograficky založený romantický román velké nešťastné lásky, jehož autorem je francouzský spisovatel Alexandre Dumas mladší . Po velikém úspěchu, kterého román dosáhl, jej autor roku 1852 také zdramatizoval . Podle románu napsal roku 1853 italský skladatel Giuseppe Verdi operu La traviata . Hlavní hrdinka knihy, krásná pařížská kurtizána Markéta Gautierová, má předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou Alexandre Dumas mladší miloval, a o níž málokdo věděl, že její život provází zničující plicní choroba. Příběh se odehrává v Paříži v první polovině 19. století . Zprvu vypravován autorem, další část tvoří vypravování Armanda Duvala, který Markétu miloval, a také pasáže z dopisů a z deníku.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Kniha začíná autorovým líčením dražby majetku zemřelé kurtizány Markéty Gautierové, kterou vypravěč znal jen od vidění. Ví však o ní, že se Markéta každý večer nechávala vidět v lóžích pařížských divadel, většinou se svými milenci. Vždy byla ozdobena bílými kaméliemi , jen pětkrát do měsíce kaméliemi červenými. Pro tento zvyk se jí začalo říkat Dáma s kaméliemi . Na dražbě si autor zakoupil Markétinu knihu Manon Lescaut , ve které našel věnování podepsané jakýmsi Armandem Duvalem. Díky této knize se pak s Armandem spřátelil, neboť Duval, který se vrátil z ciziny a dozvěděl se o Markétině smrti, si zjistil, kdo knihu koupil. Autor mu jí pak daroval, stali se z nich přátelé a Armand začal autorovi vypravovat svůj příběh.
Armand byl Markétou při jejich náhodných setkáních (například v opeře) naprosto okouzlen. Později jí vyznal lásku a Markéta záhy svolila, aby se stal jejím milencem, a to tak rychle především proto, že jí kvůli tuberkulóze nezbývalo mnoho let života. Armand byl šťasten, i když Markétu vydržoval starý hrabě de G. Toho však Markéta opustila poté, co začala žít s Armandem, do kterého se hluboce zamilovala.
Milenci žili spolu na venkově, protože však Armand neměl dostatečné finanční prostředky, musela Markéta rozprodávat a zastavovat svůj majetek (kočár a koně, šperky, drahé šaty). Když se o Armandově lásce dozvěděl jeho otec, pozval syna do Paříže , kde mu přikázal Markétu opustit. Armand ale neuposlechl, vše Markétě vypověděl a ta mu slíbila, že zůstane navždy jeho.
V dalších dnech se Armand opět setkal se svým otcem v Paříži . Po návratu na venkov již ale Markétu nenašel a její služka mu sdělila, že paní odjela do Paříže . V Paříži pak dostal od Markéty dopis, ve kterém mu napsala, že ho opouští. Armand byl zdrcen a v tomto stavu ho otec lehce donutil k tomu, aby s ním odjel.
Láska k Markétě ale brzy přiměla Armanda vrátit se zpět do Paříže . Když zde však na plese potkal Markétu ve společnosti hraběte de N., začal se plný zlosti dvořit kurtizáně Olympii. Markéta Armanda navštívila, protože věděla, že učinil z Olympie svou metresu jen proto, aby jí tím činil bolest. Přišla ho poprosit, aby jí už netrápil a strávila u něho noc. Když jí chtěl Armand druhý den navštívit, řekla mu její služebná, že je u ní hrabě de N. Zoufalý Armand došel k názoru, že se mu Markéta předchozí noc pouze vysmívala a ve zlosti jí poslal dopis s penězi za noc s ním strávenou.
Druhý den mu dopis i s penězi přinesli zpět. Armand běžel k Markétě, ale tam mu oznámili, že odjela do Anglie . Rozhodl se tedy, že pojede za svým přítelem do Orientu a odcestoval. Na cestě se ale od jednoho známého dozvěděl, že Markéta je velmi nemocná. Napsal jí proto dopis, na který mu odpověděla, že by ho ráda viděla, ale že umírá, a proto píše deník, ve kterém ospravedlňuje vše, co udělala.
Armand se okamžitě vrátil do Paříže , ale bylo již pozdě. Markéta byla mrtva. Od její přítelkyně si ale vyzvedl její deník, ze kterého se dozvěděl, že ho Markéta kdysi opustila jenom proto, že ji navštívil Armandův otec a požádal ji, aby sama ukončila jejich vztah, pokud Armanda opravdu miluje. Důvodem byl nadcházející sňatek Armandovy sestry s váženým pánem, který by nepřicházel v úvahu, pokud by měl Armand poměr s kurtizánou. Protože Markéta Armanda opravdu milovala, vyhověla přání jeho otce, i když jí samotné to přineslo velikou citovou bolest. V deníku Markéta dále psala o své touze Armanda vidět a o své smrtelné nemoci. Poslední stranu deníku napsala Markétina přítelkyně až po její smrti. Stálo tam, že její utrpení bylo dlouhé a velmi těžké a že při posledních minutách svého života volala Markéta pouze jméno Armandovo.
Román končí autorovou úvahou nad životem kurtizán a vydržovaných žen, ve které Alexandre Dumas mladší zdůrazňuje, že když takováto dívka pozná pravou lásku a chce se změnit, nemělo by jí v tom být bráněno odkazem na její dřívější život, protože by neměla za svou minulost trpět až do konce svého života.
Alexandre Dumas mladší se narodil 27. července roku 1824 jako nemanželský syn slavného francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího . Jeho dětství bylo touto skutečností dosti poznamenáno, neboť byl vychováván po penzionátech. Jako mladý muž žil bohémským životem a na živobytí si vydělával literární tvorbou. Po neúspěšném básnickém debutu Hříchy mládí (Péches de jeunesse, 1847 ) šel nejpve ve stopách svého otce. Zejména romány Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška (Les Aventures de quatre femmes et d'un perrpquet, 1847 ) a Jindřich Navarský (Henri de Navarre, 1851 ) nezapřou otcův vliv. Současně však začal psát realistické romány , kriticky zobrazující sociální poměry společnosti, z nichž nejznámější je Dáma s kaméliemi (La Dame aux camélias, 1848 ). K napsání románu inspiroval Dumase život mladé kurtizány Marie Duplessis, se kterou se seznámil v Saint-Germain-en-Laye , kde od roku 1844 žil po určitou dobu společně se svým otcem. V tomto románu zaujal na svou dobu tak revoluční postoj k sociálnímu postavení padlé ženy, že následná dramatizace z roku 1852 byla cenzurou dlouho zadržována. Její uvedení se však stalo Dumasovým skutečným triumfem (hra inspirovala například italského skladatele Giuseppe Verdiho k napsání opery La traviata ) a Dumas se obrátil k divadlu. Ve svých hrách, které vyvolaly mnohé polemiky v tehdejším společenském životě, kriticky zobrazoval mravy druhého císařství, řešil problémy nemanželských dětí, rozvodů, cizoložství, kuplířství atp., zabýval se právy žen, napadal předsudky společnosti a bojoval tak za uzdravení národa oslabeného zhýralstvím a falešnou morálkou.
Dumas svým dílem posílil realismus na francouzských divadelních scénách. Roku 1874 byl zvolen členem Francouzské akademie , byl několikrát předsedou Společnosti dramatických autorů a roku 1894 obdržel Řád čestné legie . Zemřel 27. listopadu roku 1895 .
Související tituly
Aktuality
