Krysař

knihabeznahledu
Kniha  Krysař  je krátká  novela   Viktora Dyka , která nejprve vycházela pod názvem  Pravdivý příběh  ( Lumír , ročník 40,  1911 – 1912 ). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce  1915  v edici  Zlatokvět  (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce  1923 , tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil  Arne Novák  a po něm také  Antonín Grund . Samotný námět  Krysaře  vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato  báj  s reálným základem vypráví o krysaři, který roku  1284  očistil město  Hameln  od  krys , a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu. Ona  dávná předloha  je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Viktor Dyk - Krysař
epub228 kBmobi155 kBpdf727 kB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Zdrojem k dílu Krysař byly Dykovi hlavně staroněmecké  pověsti , do kterých autor promítl své vidění světa. Zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých… Jednoho dne se ve vesnici  Hammeln  objeví krysař. Všichni ho považují za někoho méněcenného a srovnávají ho s místním rybářem Jörgenem, který není hloupý, ale jeho údělem je příliš pomalé přemýšlení. To co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až druhý, a tak se tento rybář stává centrem výsměchu okolí. Krysařovi je jedno, za co ho lidé mají, až do té doby, dokud se nezamiluje do Agnes, vesničanky, která jej od jeho příchodu ve svém domku ubytovala. Ona jeho lásku opětuje. Náhle zjistí, že čeká nechtěné dítě s bývalým milencem. Mezi všemi tak nastává konflikt.
 
Krysař svůj úkol vyhubit všechny krysy ve vesnici splní díky své kouzelné píšťale, kterou dokáže lákat jakoukoliv živou bytost. Radním se to však nelíbí a chtějí mu dát méně peněz, protože si myslí, že je nabyl příliš snadno. On se brání tím, že je placen za práci a ne za způsob, kterým ji vykonal. Spor vyvrcholí hádkou ve vesnické hospodě U Žíznivého člověka, což nebývá zvykem, neboť všichni obyvatelé si obou radních nesmírně cení a mají je v úctě. Po této hádce a poté co zjistí, že Agnes čeká dítě svého milého Kristiána, rozhodne se město opustit. Než to však udělá, táhne ho něco zpět do hostince. Tam se setká s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař nabídku razantně odmítá a opouští vesnici.
 
Láska k Agnes je silnější než jeho vůle a přinutí ho vrátit se. Nikde ji nemůže najít, a když zjistí, že se ze žalu zabila skokem z vrchu Koppel a její matka se z toho zbláznila, rozhodne se celou vesnici pomocí své píšťaly odvést na okraj propasti hory Koppel. Učiní tak ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky. Během tónů jeho písně se ve všech lidech probouzí dávno zapomenuté touhy, a proto ho následují k hoře Koppel, kde ukončí svůj život v propasti s nadějí, že se dle pověsti dostanou do  Sedmihradské země , kde je všeho dostatek, pohoda a odpuštění. Krysař doufá, že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která během jeho životního putováním v něm probudila city. Ve vesnici zůstane živ jen rybář Jörgen, který vše pochopí až následujícího dne a chce též ukončit svůj neveselý život plný pohany a výsměchu. Před tímto činem ho odvrátí kojenec, kterého nalezne opuštěného a hladového ve vesnici. Jörgen se vydá hledat matku, která by se o kojence postarala.
Narodil se v Pšovce u  Mělníka . Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v  Praze , kde byl jedním z jeho učitelů  Alois Jirásek . Poté dokončil  Právnickou fakultu Karlovy univerzity . Po celý život však působil jako  novinář  a  spisovatel . K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ( 1905 ).
Od roku  1907  až do své smrti se podílel na redigování časopisu  Lumír . V letech  1910 – 1914  redigoval také časopis  Samostatnost .
Za  první světové války  se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti ( 1916 – 1917 ) ve  Vídni . Od roku  1918  byl redaktorem  Národních listů .
Jeho politická  činnost  započala roku  1911 , kdy se stal členem  Státoprávně pokrokové strany  a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve  vinohradském  volebním okrese do  Říšské rady . Roku  1918  se podílel na založení  Československé národní demokracie . V  parlamentních volbách v roce 1920  získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V  parlamentních volbách v roce 1925  se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 . V senátu setrval do své smrti roku  1931 . Pak ho nahradil  Jan Kapras.
Byl orientován  pravicově  a  nacionalisticky . Patřil mezi nejvýraznější  prvorepublikové  odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců  T. G. Masaryka  a  Edvarda Beneše . Příležitostně psal do časopisu  Vlajka . V roce  1928  se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou  Zdenkou Háskovou .
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným  šachistou , členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem  Oldřichem Durasem  a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v  němčině. Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s  Richardem Rétim ) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.
Zemřel  na srdeční mrtvici při koupání v  Jaderském moři  na  chorvatském  ostrově  Lopud  (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána jeho báseň  Soumrak moře   ze sbírky  Devátá vlna, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Pohřben je na pražských  Olšanských hřbitovech .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail