Krysař

knihabeznahledu
Kniha  Krysař  je krátká  novela   Viktora Dyka , která nejprve vycházela pod názvem  Pravdivý příběh  ( Lumír , ročník 40,  1911 – 1912 ). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce  1915  v edici  Zlatokvět  (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce  1923 , tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil  Arne Novák  a po něm také  Antonín Grund . Samotný námět  Krysaře  vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato  báj  s reálným základem vypráví o krysaři, který roku  1284  očistil město  Hameln  od  krys , a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu. Ona  dávná předloha  je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Viktor Dyk - Krysař
epub228 kBmobi155 kBpdf727 kB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Zdrojem k dílu Krysař byly Dykovi hlavně staroněmecké  pověsti , do kterých autor promítl své vidění světa. Zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých… Jednoho dne se ve vesnici  Hammeln  objeví krysař. Všichni ho považují za někoho méněcenného a srovnávají ho s místním rybářem Jörgenem, který není hloupý, ale jeho údělem je příliš pomalé přemýšlení. To co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až druhý, a tak se tento rybář stává centrem výsměchu okolí. Krysařovi je jedno, za co ho lidé mají, až do té doby, dokud se nezamiluje do Agnes, vesničanky, která jej od jeho příchodu ve svém domku ubytovala. Ona jeho lásku opětuje. Náhle zjistí, že čeká nechtěné dítě s bývalým milencem. Mezi všemi tak nastává konflikt.
 
Krysař svůj úkol vyhubit všechny krysy ve vesnici splní díky své kouzelné píšťale, kterou dokáže lákat jakoukoliv živou bytost. Radním se to však nelíbí a chtějí mu dát méně peněz, protože si myslí, že je nabyl příliš snadno. On se brání tím, že je placen za práci a ne za způsob, kterým ji vykonal. Spor vyvrcholí hádkou ve vesnické hospodě U Žíznivého člověka, což nebývá zvykem, neboť všichni obyvatelé si obou radních nesmírně cení a mají je v úctě. Po této hádce a poté co zjistí, že Agnes čeká dítě svého milého Kristiána, rozhodne se město opustit. Než to však udělá, táhne ho něco zpět do hostince. Tam se setká s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař nabídku razantně odmítá a opouští vesnici.
 
Láska k Agnes je silnější než jeho vůle a přinutí ho vrátit se. Nikde ji nemůže najít, a když zjistí, že se ze žalu zabila skokem z vrchu Koppel a její matka se z toho zbláznila, rozhodne se celou vesnici pomocí své píšťaly odvést na okraj propasti hory Koppel. Učiní tak ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky. Během tónů jeho písně se ve všech lidech probouzí dávno zapomenuté touhy, a proto ho následují k hoře Koppel, kde ukončí svůj život v propasti s nadějí, že se dle pověsti dostanou do  Sedmihradské země , kde je všeho dostatek, pohoda a odpuštění. Krysař doufá, že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která během jeho životního putováním v něm probudila city. Ve vesnici zůstane živ jen rybář Jörgen, který vše pochopí až následujícího dne a chce též ukončit svůj neveselý život plný pohany a výsměchu. Před tímto činem ho odvrátí kojenec, kterého nalezne opuštěného a hladového ve vesnici. Jörgen se vydá hledat matku, která by se o kojence postarala.
Narodil se v Pšovce u  Mělníka . Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v  Praze , kde byl jedním z jeho učitelů  Alois Jirásek . Poté dokončil  Právnickou fakultu Karlovy univerzity . Po celý život však působil jako  novinář  a  spisovatel . K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ( 1905 ).
Od roku  1907  až do své smrti se podílel na redigování časopisu  Lumír . V letech  1910 – 1914  redigoval také časopis  Samostatnost .
Za  první světové války  se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti ( 1916 – 1917 ) ve  Vídni . Od roku  1918  byl redaktorem  Národních listů .
Jeho politická  činnost  započala roku  1911 , kdy se stal členem  Státoprávně pokrokové strany  a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve  vinohradském  volebním okrese do  Říšské rady . Roku  1918  se podílel na založení  Československé národní demokracie . V  parlamentních volbách v roce 1920  získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V  parlamentních volbách v roce 1925  se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 . V senátu setrval do své smrti roku  1931 . Pak ho nahradil  Jan Kapras.
Byl orientován  pravicově  a  nacionalisticky . Patřil mezi nejvýraznější  prvorepublikové  odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců  T. G. Masaryka  a  Edvarda Beneše . Příležitostně psal do časopisu  Vlajka . V roce  1928  se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou  Zdenkou Háskovou .
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným  šachistou , členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem  Oldřichem Durasem  a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v  němčině. Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s  Richardem Rétim ) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.
Zemřel  na srdeční mrtvici při koupání v  Jaderském moři  na  chorvatském  ostrově  Lopud  (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána jeho báseň  Soumrak moře   ze sbírky  Devátá vlna, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Pohřben je na pražských  Olšanských hřbitovech .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
knihabeznahledu
Labyrint světa a Ráj srdce
Jan Amos Komenský
Labyrint světa a Ráj srdce  (původně  Labyrint světa a lusthauz srdce , celým názvem  Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází ) je kniha  Jana Amose Komenského , pokládaná za jedno z vrcholných děl  barokní  literatury.  
Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce  1623 , ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském  Lešně  připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku  1631 , pravděpodobně v saské  Pirně . Pro druhé vydání z roku  1663  autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do  Anglie . V díle lze najít i další motivy z Komenského života.
Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný  Karlovi staršímu ze Žerotína , moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v  Polsku  a byl roku 1957 vyměněn za rukopis  Koperníkova  pojednání  Šest knih o obězích sfér nebeských , ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.
Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail