Hrabě Monte Cristo 3

200px-Louis_Français-Dant?s_sur_son_rocher
Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Alexandre Dumas - Hrabě Monte Cristo 3
epub199 kBmobi334 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Děj  románu  se odehrává na pozadí společenských poměrů ve  Francii  v bouřlivém období od pádu  císaře   Napoleona  a návratu  Bourbonů  na  francouzský  trůn v roce  1815  až do červencové revoluce v roce  1830 . Jeho ústředním  námětem  je příběh  Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní loď Faraón. Kapitán Faraóna během plavby zemřel a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrov  Elba . Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera. O dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl před  svatbou  s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladým  Kataláncem  Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést do  pevnosti If . Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovo  profesionální  postavení. Edmond Dantès strávil ve  vězení  bez  soudu  čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o  sebevraždu , ale jednou se k němu ze sousední vězeňské cely prokopal Abbé Faria. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k moři , ale zmýlil se. Edmond v něm našel  přítele  a  učitele . Pomohl mu odhalit  zradu , které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou  chorobou  a pomalu umíral. Naučil Edmota jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi  tajemství  o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jeho  pohřebního  rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodě a na jeho přání byl vysazen na malém ostrově Monte Cristo, kde posléze opravdu našel obrovský  poklad . Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) do  Marseille . Zjistil, že jeho otec zemřel  hladem , protože ze smutku, že ztratil syna odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni, který nyní vlastnil  hostinec  U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcerftem a oženil se s Mercedes,  manželé  spolu měli syna Alberta. Danglars se stal  baronem  a vlastnil  banku . Morrelově společnosti hrozil  bankrot . Edmond daroval Caderoussovi za tyto informace  diamant . Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil  klenotníka , získal tak  peníze  a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stal  podvodník  Bertuccio, který byl za tuto  vraždu  zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát se již Edmont stal  hrabětem  Monte Cristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat  plány  své  pomsty .
Prvním na řadě byl Danglars, kterého Dantès chtěl s pomocí  lupiče  Luigiho Vampy utýrat hladem, ale nakonec jej jen obratnou manipulací přivedl k  bankrotu . Pak se postaral o zveřejnění Villefortova  tajemství , kterým bylo odložení jeho nemanželského syna, z něhož vyrostl bezskrupulózní  zloděj  a  vrah . Poslední zaplatil Mondego, když Dantès odhalil jeho hanebný  zločin  vojenské zrady. Fernando také odhalil pravou identitu hraběte, a tak Fernand po odsouzení  veřejností  i vlastní rodinou spáchal  sebevraždu . Dantès se smiloval jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejich  láska  byla však již navždy ztracena a Dantès odplul začít nový život s mladou otrokyní Haydée.
Alexandre Dumas byl  kreolského  původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec,  divizní   generál  a hrdina  Velké francouzské revoluce  Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii  Saint-Domingue  (ostrov  Hispaniola ) na území dnešního státu  Haiti  ze smíšeného vztahu  markýze  Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.
V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj  francouzského   dramatu . Jeho historická hra z roku  1829   Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour)  bylo první  romantické   drama  úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony  ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu  Byronovi  a také  Věž nesleská (La Tour de Nesle)  ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).
Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie  Augustem Maquetem  ( 1813 - 1888 ) roku  1839 , kdy společně napsali  drama   Bathilde  a historický  román   Rytíř Harmental  ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku  1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato  Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku  1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata,  komedie , romány,  novely ,  paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu  Tři mušketýři  ( 1844 ,  Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny  d'Artagnanem ,  Athosem ,  Porthosem  a  Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády  Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování:  Tři mušketýři po dvaceti letech  ( 1845 ,  Vingt ans après ) a  Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne  ( 1847 - 1850 ,  Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román  Hrabě Monte-Christo  ( 1844 - 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také  trilogie   Hugenoti  z období náboženských válek ve  Francii  v  16. století   Královna Margot  ( 1845 ,  La reine Margot ),  Paní z Monsoreau  ( 1846 ,  La dame de Monsoreau ) a  Králův šašek  ( 1847 ,  Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin  Velké francouzské revoluce   Paměti lékařovy  ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou  Josef Balsamo  ( 1846 - 1849 ,  Joseph Balsamo ),  Královnin náhrdelník  ( 1849 - 1850 ,  Le Collier de la reine ),  Dobytí Bastily  ( 1850 - 1851 ,  Ange Pitou ) a  Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ,  La Comtesse de Charny ).
Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno  Hrabě Monte-Christo  postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v  Saint-Germain-en-Laye  roku  1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu  1850  zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů  Mousquetaire (Mušketýr)  a  D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku  1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli  Alexandru Dumasovi mladšímu  do  Puys , kde také zemřel.
Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv.  román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
kupec-benatsky
Kupec benátský
William Shakespeare
Kupec benátský  ( anglicky :  The Merchant of Venice ) je  divadelní hra ,  komedie ,  Williama Shakespeara , napsaná mezi lety  1596 - 1598 . Ačkoliv je tato  hra  běžně řazena mezi  komedie  a sdílí spolu s ostatními  Shakespearovými  romantickými komediemi některé jejich typické aspekty, divák si ji pamatuje spíše díky jejím dramaticky vypjatým scénám (mezi něž nepochybně patří  Shylockův  známý  monolog  „Nemá Žid oči?“   z 1. scény 3. jednání, či Porciin  monolog  o milosrdenství z 1. scény 4. jednání).
Hlavní postavou, oním kupcem ze samotného názvu hry, však není  Žid   Shylock , který, ač nejznámější a nejdůležitější postava hry, je povoláním  lichvář ; oním kupcem je křesťanský kupec Antonio. Konečně, toto rozvržení rolí je zřejmé již z titulní stránky prvního kvartového vydání uvádějící hru samotnou. Hra je představena jako  The moſt excellent Hiſtorie of the Merchant of Venice. With the extreame crueltie of Shylock the Iewe towards the ſayd Merchant, in cutting a iuſt pound of his fleſh: and the obtayning of Portia by the choyſe of three cheſts  (tj.  Převýborný příběh Kupce benátského, v němž nad pomyšlení krutý Žid Shylock řečenému Kupci vyřízne libru masa z těla a Porcie je získána volbou tří skříněk ).
Do  češtiny  přeložili:  Josef Jiří Kolár ,  Josef Václav Sládek ,  Jan Nepomuk Štěpánek ,  Erik Adolf Saudek ,  Břetislav Hodek  a  Martin Hilský .
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail