Jan Maria Plojhar

knihabeznahledu
Román Jan Maria Plojhar  s četnými  autobiografickými  prvky vydal  Julius Zeyer  poprvé  časopisecky  v  Lumíru  roku  1888  a  knižně  v roce  1891 .  Autobiografické prvky  v knize nesouvisí s autorovým  životem , ale s jeho duševním světem a jeho názory na  společnost ,  náboženství  a  umění . Kniha je považována za autorovo vrcholné literární  dílo .  
Hlavním hrdinou díla je stejnojmenný mladík pocházející z bohaté pražské měšťanské rodiny. Sám však měšťáky opovrhuje, protože mu připadají příliš sobečtí a nafoukaní. K prostému lidu také necítí sounáležitost, neboť ten je podle něj příliš rezignovaný. V románu zaznívají kritické názory na jednání měšťáků i prostého lidu i na pasivitu porobeného  národa  žijícího v  zemi , která mu nepatří. Román popisuje mladíkovy vnitřní  rozpory mezi  sny  a skutečností , mezi touhou a odhodláním po velkých činech a naprostou pasivitou při jejich vlastní realizaci. Samostatným tématem je potom jeho vztah k  Bohu  a  víře  v něj vůbec, kde mladík má pochybnosti o existenci Boha jako nehmotné osoby, ale plně věří v život a činy  Ježíše Krista . Tyto  vnitřní rozpory v názorech není mladík schopen sám překonat .
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Julius Zeyer - Jan Maria Plojhar
epub440 kBmobi553 kBpdf2,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Děj románu začíná v  Římě , kde se Jan Maria Plojhar, bydlící u paní Giovanniny, seznámí s mladou, krásnou a osiřelou Caterinou pocházející z kdysi vážené rodiny Soranesi, mladým  lékařem  Giggim a jeho matkou, markýzou donou Paolinou z nejvyšší římské společnosti. Při účasti na pouliční slavnosti se u Jana Marii Plojhara objeví zdravotní potíže způsobené dřívějším  zraněním , je nucen ulehnout a my jako čtenáři tak máme možnost se, prostřednictvím jeho vzpomínek, seznámit s celým jeho dosavadním životem.
Narodil se do bohaté pražské  rodiny , ale své dětství strávil na  zámečku  v Havranicích. Romantická atmosféra zámečku a přilehlého okolí působila na jeho snivou  duši  tak, že se již v dětství rozhodl být poetou, cestovatelem a dobrodruhem. Ani jako dospívajícího a dospělého jej tyto sny neopustily, a tak se rozhodl být  vojákem  a dal se do  armády . Z přísného vojenského života však byl nemálo překvapený.
Jeho sestra Rosa Marie, s níž neměl dobré vztahy, protože byla v jeho očích typická sobecká měšťanka, se zatím vdala za Leopolda. Tento podnikavec se po smrti Plojharovy matky ujal rodinného  majetku , protože nepraktický Jan Maria s ním neumí nakládat a vše mu ochotně odsouhlasil. Leopold různými  investicemi  a finančními operacemi postupně přišel o majetek Plojharů a tím také i o  peníze , ze kterých byl Jan Maria celý život živ.
Jan Maria se zatím jako  námořník  v armádě plavil po  Středozemním moři , kde na  Korfu  prožil vášnivé milostné vzplanutí k velmi krásné paní Dragopulos. Tato cynická manželka bohatého bankéře jej využije jako nějakou zábavnou  hračku  a připraví jej o ideály ve vztahu k ženám. Nakonec jej vymění za jiného milence, když je Jan Maria odvelen na jiné místo. Aby se vyléčil ze zklamání, vrátí se do  Prahy . Je nadšen  městem , ale velmi zklamán pražskou společností. V jednom sporu mezi  důstojníky  hájí urážku českého  národa  proti německému důstojníku se  zbraní  v ruce a je vážně zraněn na prsou. Léčí se a po vyléčení odchází z armády a snaží se prosadit jako  spisovatel , ale neúspěšně.  Kritika  jeho knihu odsoudí a on se zklamán rozstoná. Na doporučení lékaře se stěhuje do  Itálie .
Po krátkém pobytu v  Římě , kde jsme jej zastihli na začátku příběhu, se stěhuje do San Catalda na  statek  ke Caterině. Tam teprve poznává pravou, hlubokou duševní lásku a postupně se s ní velmi sbližuje. Jejich vzájemný vztah projde těžkou zkouškou v podobě setkání obou s paní Dragopulos při vyjížďce na koních. Tato žena jej ponižuje a Caterinu urazí. Při návratu z vyjížďky se každý z nich vrací sám a Jan Maria spadne z  koně . Toto neštěstí zhorší nemoc Jana Marii a on pochopí, že umírá. Caterina se s ním na poslední chvíli nechá oddat i přes odpor dony Paoliny, která ji chce provdat za Giggiho. Utajený církevní obřad vykoná její přítel  kněz , don Clement. Krátce na to umírá Jan Maria na svou nemoc a Caterina po požití  jedu  v jeho objetí.
Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie,  mytologie ,  bájí  a  pověstí , a to nejen českých, ale i  francouzských  nebo  ruských . Jeho poezie je převážně  epická  a má často  nostalgický  ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého  maloměšťáctví , se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. V jeho díle se také často objevuje motiv silného, citového přátelství mezi muži (např. Román o věrném přátelství Amise a Amila ) a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů (např. Vyšehrad, úvod Ondřeje Černyševa nebo postava Inulta ze Tří legend o krucifixu). Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností  homosexuál  či snad  bisexuál .  Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou je také to, že se nikdy neoženil a není ani známo, že by měl vážný partnerský vztah se ženou. Mezi jeho velmi blízké přátele však patřilo hned několik žen, s nimiž si velmi dobře rozuměl – zde je třeba zmínit především Annu Marii Stoneovou, slečnu Kershawovou nebo  Annu Lauermannovou Mikschovou .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail