Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Emanuel Arnold - Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné
epub45 kBmobi90 kBpdf252 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Na rodném Turnovsku byl vrchnostenským úředníkem a nájemcem statku. V roce 1842 se přestěhoval do Prahy. Za  protijezuitský  leták jménem  Držená řeč od jenerála jezuitů v tajném sněmu v Římě  byl vyhoštěn z  Prahy , letáky a brožury šířil ale dále po venkově. Do revoluční Prahy se v roce 1848 vrátil. Podílel se na přípravách povstání proti  Rakousku  ( 1849 ), ty byly ale v květnu 1849 prozrazeny a Emanuel Arnold uprchl do Lipska v  Sasku . Hrob Emanuela Arnolda na Olšanských hřbitovech v Praze. Byl však vydán zpět tamními úřady, odsouzen k trestu smrti a po zmírnění trestu na 20 let byl uvězněn. Roku 1857 byl amnestován, nicméně se do Prahy směl vrátit po nedobrovolném pobytu v Korutanech až na sklonku života, v roce  1868 . 
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail