Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné

Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ),  La Comtesse de Charny ) je  dobrodružný   historický román   francouzského   spisovatele   Alexandra Dumase staršího . Jde o čtvrtou závěrečnou  část autorova  románového  cyklu  Paměti lékařovy  (Mémoires d'un médecin), ve kterém je zachycena příprava a počáteční průběh  Velké francouzské revoluce  v letech  1770  až  1793 . Na rozdíl od ostatních částí cyklu nespolupracoval na tomto románu  Auguste Maquet , protože mezí ním a Dumasem začalo docházet ke sporům.

Co Bůh? Člověk?  je lyrická duchovní báseň (píseň)  Bedřicha Bridela  vydaná tiskem roku  1659 . Tvoří ji 70 osmiveršových slok a šestnáctiveršový úvod. Základní myšlenkou je srovnání  Boha  a člověka.

Kniha  Kalendář  vznikla z oddychových fejetonů o ročních dobách, počasí, zahradnických radostech a strastech. Čapek se tu však neutápí v idyle života malého českého člověka a zahrádkáře.

Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.

Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.

Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).

Utrpení mladého Werthera  ( něm.   Die Leiden des jungen Werthers ) je milostný román o nenaplněné lásce  Johanna Wolfganga von Goethe  k dívce jménem  Charlotte Buff  z roku  1774  s autobiografickými prvky. Je psán formou dopisů v  ich-formě . Příběh začíná tím, že se mladý umělec Werther přestěhuje do malého města Waldheim (jak autor v knize uvádí, má to být smyšlené místo, ve skutečnosti se jednalo o  hesenské  město  Wetzlar ), kde se seznamuje s venkovským životem. Seznámí se s Charlottou, která je zasnoubena s postarším mužem Albertem. Werther se do Lotty hluboce zamiluje. Proto prožívá a ve svých dopisech popisuje neskutečné utrpení, které ho dovede až k sebevraždě. Děj knihy se odehrává během dvou let (dopisy začínají v květnu a končí následujícího roku v prosinci). Počasí a roční období se odrážejí na Wertherově myšlení, chování a pocitech.

Po vydání této knížky následovala vlna  sebevražd . Lidé se s Wertherem ztotožňovali a nacházeli v něm sami sebe. Wetzlar se stal poutním místem, kam jezdili zamilovaní mladí lidé. Goethe si tímto románem získal velkou slávu, i když se od něj ve starším věku distancoval. Kniha ovlivnila i tehdejší módu. Je založena na pocitech, dějová linie je potlačena. Byla přeložena do jazyků celé Evropy i mnoha zemí Asie. Tuto knihu si velmi oblíbil také  Napoleon Bonaparte .

Jedenáctikapitolová kniha  Marsyas čili na okraji literatury obsahuje studie a causerie  Karla Čapka  o slovesném umění a o zavrženíhodné novinařině - bulváru.  Marsyás  v názvu knihy je symbolem zavrženíhodného a opovrhovaného umění. V knize je soustředěna převážně tvorba z 20. let 20. století, většina článků byla vydána v časopise  Přítomnost .