Noc na Karlštejně

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jaroslav Vrchlický - Noc na Karlštejně
epub289 kBmobi442 kBpdf947 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se v Lounech jako syn Jakuba Frídy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do  Slaného  a Emil Frída žil do deseti let u strýce faráře Antonína Koláře v  Ovčárech  u  Kolína . Gymnázium studoval ve Slaném  (od roku  1862 ),  Praze  a v roce 1872 maturoval  Klatovech .
Na přání rodičů začal studovat bohosloveckou fakultu. V roce  1873  ale přestoupil na filozofickou fakultu v  Praze , kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal. Používal slova  pábit , když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále  Bohumil Hrabal , jenž je používal ve svých dílech ( Pábitelé ).
Na studiích se seznámil s  Zikmundem Winterem ,  Josefem Václavem Sládkem  a  Aloisem Jiráskem  a spolu založili skupinu  lumírovců  (Jirásek záhy přešel k  ruchovcům ).
Od roku  1875  působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli Laderchi v  italském   Meranu . Po svém návratu působil jako učitel a roku  1877  byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce  1901  jej, spolu s  Antonínem Dvořákem , rakouský císař  František Josef I.  povýšil do  šlechtického  stavu a jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve  Vídni . Vrchlický zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v  Padově , členem tovaryšstva polského v  Paříži  a samozřejmě  čestným občanem  mnoha českých měst. Od roku 1893 byl jmenován profesorem evropské literatury na  Univerzitě Karlově . Byl také členem  České akademie věd a umění  (jmenován císařem  20. dubna   1890 ).  Vrchlický byl nominován na  Nobelovu cenu za literaturu , cena však mu nebyla udělena.  Pseudonym   Jaroslav Vrchlický  si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia  Josefa Thomayera . Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky  Vrchlice  u  Kutné Hory  a on byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842-1869). V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 m².
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail