Noc na Karlštejně

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Jaroslav Vrchlický - Noc na Karlštejně
epub289 kBmobi442 kBpdf947 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se v Lounech jako syn Jakuba Frídy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do  Slaného  a Emil Frída žil do deseti let u strýce faráře Antonína Koláře v  Ovčárech  u  Kolína . Gymnázium studoval ve Slaném  (od roku  1862 ),  Praze  a v roce 1872 maturoval  Klatovech .
Na přání rodičů začal studovat bohosloveckou fakultu. V roce  1873  ale přestoupil na filozofickou fakultu v  Praze , kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal. Používal slova  pábit , když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále  Bohumil Hrabal , jenž je používal ve svých dílech ( Pábitelé ).
Na studiích se seznámil s  Zikmundem Winterem ,  Josefem Václavem Sládkem  a  Aloisem Jiráskem  a spolu založili skupinu  lumírovců  (Jirásek záhy přešel k  ruchovcům ).
Od roku  1875  působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli Laderchi v  italském   Meranu . Po svém návratu působil jako učitel a roku  1877  byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce  1901  jej, spolu s  Antonínem Dvořákem , rakouský císař  František Josef I.  povýšil do  šlechtického  stavu a jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve  Vídni . Vrchlický zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v  Padově , členem tovaryšstva polského v  Paříži  a samozřejmě  čestným občanem  mnoha českých měst. Od roku 1893 byl jmenován profesorem evropské literatury na  Univerzitě Karlově . Byl také členem  České akademie věd a umění  (jmenován císařem  20. dubna   1890 ).  Vrchlický byl nominován na  Nobelovu cenu za literaturu , cena však mu nebyla udělena.  Pseudonym   Jaroslav Vrchlický  si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia  Josefa Thomayera . Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky  Vrchlice  u  Kutné Hory  a on byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842-1869). V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 m².
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.
Zdarma
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail