Sen noci svatojánské

Zapadlí vlastenci  je  román , který napsal  Karel Václav Rais .

Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.

Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“

Zánik domu Usherů  (povídka byla přeložena do češtiny nebo slovenštiny i pod názvy  Zánik domu Usherovského ,  Zkáza Domu Usherů ,  Pád domu Usherů  a  Zánik domu Usherova , název  anglického  originálu zní  The Fall of the House of Usher ) je  hororová   povídka  amerického spisovatele a literárního teoretika  Edgara Allana Poea  z roku  1839 .

Hororový  příběh  je vyprávěn nejmenovaným  mužem , jenž obdrží naléhavý dopis od přítele z  dětství  Rodericka Ushera, v němž jej žádá, aby jej přijel navštívit. Vypravěč se vydá za  přítelem , který žije ve starém ponurém sídle a shledá jej ve špatném psychickém stavu. Ačkoli je rod Usherů vážený, je o něm známo, že jeho členové trpí duševními  indispozicemi . Vypravěč si toho ihned povšimne - nejen na stavu svého přítele, nýbrž i na jeho sestře Madeline.

Povídka byla několikrát zfilmována.

Rytíř de Maison-Rouge

 ( 1846 ,  Le chevalier de Maison-Rouge ), česky též jako  Královnin kavalír  nebo  Konec královny , je  dobrodružný   historický román   francouzského   spisovatele   Alexandra Dumase staršího , který napsal ve spolupráci s Augustem Maquetem . Román sice nepatří do autorova  románového  cyklu  Paměti lékařovy  (Mémoires d'un médecin), protože však jeho příběh bezprostředně navazuje na poslední část cyklu (román  Hraběnka de Charny ) a završuje tragický příběh  francouzské   monarchie , bývá s tímto cyklem často vydáván tak, jako by byl jeho součástí. Navíc je titulní postava románu často ztotožňována s Filipem de Taverney [1] , jednou z hlavních postav cyklu, ačkoliv o tom není v knize žádná zmínka.  

Dumas román napsal na základě skutečné události. Markýz de Rougeville, ve snaze zachránit královnu, jí při návštěvě ve vězení podal karafiát, který měl v knoflíkové dírce. Byl v něm lístek, ve kterém nabízel královně své služby. Román se měl také původně jmenovat  Rytíř de Rougeville , ale po stížnosti markýzova syna byl jeho název změněn.