Hrabě Monte Cristo

200px-Louis_Français-Dant?s_sur_son_rocher
Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Alexandre Dumas - Hrabě Monte Cristo
epub187 kBmobi314 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Děj  románu  se odehrává na pozadí společenských poměrů ve  Francii  v bouřlivém období od pádu  císaře   Napoleona  a návratu  Bourbonů  na  francouzský  trůn v roce  1815  až do červencové revoluce v roce  1830 . Jeho ústředním  námětem  je příběh  Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní loď Faraón. Kapitán Faraóna během plavby zemřel a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrov  Elba . Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera. O dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl před  svatbou  s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladým  Kataláncem  Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést do  pevnosti If . Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovo  profesionální  postavení. Edmond Dantès strávil ve  vězení  bez  soudu  čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o  sebevraždu , ale jednou se k němu ze sousední vězeňské cely prokopal Abbé Faria. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k moři , ale zmýlil se. Edmond v něm našel  přítele  a  učitele . Pomohl mu odhalit  zradu , které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou  chorobou  a pomalu umíral. Naučil Edmota jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi  tajemství  o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jeho  pohřebního  rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodě a na jeho přání byl vysazen na malém ostrově Monte Cristo, kde posléze opravdu našel obrovský  poklad . Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) do  Marseille . Zjistil, že jeho otec zemřel  hladem , protože ze smutku, že ztratil syna odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni, který nyní vlastnil  hostinec  U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcerftem a oženil se s Mercedes,  manželé  spolu měli syna Alberta. Danglars se stal  baronem  a vlastnil  banku . Morrelově společnosti hrozil  bankrot . Edmond daroval Caderoussovi za tyto informace  diamant . Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil  klenotníka , získal tak  peníze  a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stal  podvodník  Bertuccio, který byl za tuto  vraždu  zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát se již Edmont stal  hrabětem  Monte Cristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat  plány  své  pomsty .
Prvním na řadě byl Danglars, kterého Dantès chtěl s pomocí  lupiče  Luigiho Vampy utýrat hladem, ale nakonec jej jen obratnou manipulací přivedl k  bankrotu . Pak se postaral o zveřejnění Villefortova  tajemství , kterým bylo odložení jeho nemanželského syna, z něhož vyrostl bezskrupulózní  zloděj  a  vrah . Poslední zaplatil Mondego, když Dantès odhalil jeho hanebný  zločin  vojenské zrady. Fernando také odhalil pravou identitu hraběte, a tak Fernand po odsouzení  veřejností  i vlastní rodinou spáchal  sebevraždu . Dantès se smiloval jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejich  láska  byla však již navždy ztracena a Dantès odplul začít nový život s mladou otrokyní Haydée.
Alexandre Dumas byl  kreolského  původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec,  divizní   generál  a hrdina  Velké francouzské revoluce  Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii  Saint-Domingue  (ostrov  Hispaniola ) na území dnešního státu  Haiti  ze smíšeného vztahu  markýze  Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.
V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj  francouzského   dramatu . Jeho historická hra z roku  1829   Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour)  bylo první  romantické   drama  úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony  ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu  Byronovi  a také  Věž nesleská (La Tour de Nesle)  ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).
Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie  Augustem Maquetem  ( 1813 - 1888 ) roku  1839 , kdy společně napsali  drama   Bathilde  a historický  román   Rytíř Harmental  ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku  1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato  Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku  1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata,  komedie , romány,  novely ,  paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu  Tři mušketýři  ( 1844 ,  Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny  d'Artagnanem ,  Athosem ,  Porthosem  a  Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády  Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování:  Tři mušketýři po dvaceti letech  ( 1845 ,  Vingt ans après ) a  Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne  ( 1847 - 1850 ,  Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román  Hrabě Monte-Christo  ( 1844 - 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také  trilogie   Hugenoti  z období náboženských válek ve  Francii  v  16. století   Královna Margot  ( 1845 ,  La reine Margot ),  Paní z Monsoreau  ( 1846 ,  La dame de Monsoreau ) a  Králův šašek  ( 1847 ,  Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin  Velké francouzské revoluce   Paměti lékařovy  ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou  Josef Balsamo  ( 1846 - 1849 ,  Joseph Balsamo ),  Královnin náhrdelník  ( 1849 - 1850 ,  Le Collier de la reine ),  Dobytí Bastily  ( 1850 - 1851 ,  Ange Pitou ) a  Hraběnka de Charny  ( 1852 - 1855 ,  La Comtesse de Charny ).
Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno  Hrabě Monte-Christo  postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v  Saint-Germain-en-Laye  roku  1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu  1850  zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů  Mousquetaire (Mušketýr)  a  D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku  1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli  Alexandru Dumasovi mladšímu  do  Puys , kde také zemřel.
Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv.  román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail