Kosmůw letopis český

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Kosmas - Kosmůw letopis český
epub306 kBmobi316 kBpdf1,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
O jeho původu toho není příliš známo, prakticky veškeré informace, které o něm jsou známy, pocházejí z jeho kroniky a jsou zmíněny mimochodem v textu. Na rozdíl od řady autorů  středověkých  kronik je jeho jméno pravé. Tímto jménem jsou podepsány předmluvy a je uvedeno k připsání jeho smrti v jím psané kronice. Je pravděpodobné, že pocházel z rodiny  duchovního  a navázal na otcovu kariéru. Někdy se uvažovalo dokonce i o jeho  velmožském  původu, ale tato varianta dnes není přijímána, protože pro ni neexistuje dost dokladů (většinou byla vyslovována na základě domnělého příbuzenství s Jindřichem Zdíkem ). Každopádně musel pocházet z rodiny dostatečně zámožné, aby mu zaplatila  studia  v zahraničí. Je známo, že po absolvování pražské katedrální školy (v 70. letech  11. století ) studoval ve škole při  katedrále sv. Lamberta  v  Lutychu , s kterou české prostředí pěstovalo styky už od dob  sv. Vojtěcha  a která patřila k nejlepším v Evropě. Zde ho vyučoval  mistr Frank , který v  Lutychu působil v letech  1047 – 1083 . Je možné, že i poté Kosmas pobýval i na jiných evropských školách.
Do Čech se vrátil někdy na počátku 90. let  11. století  a ukončil svá studia tedy až jako muž středního věku, což nebylo v té době zvlášť neobvyklé. Po návratu se stal členem  pražské kapituly , je možné, že v letech  1091 / 1092  odjel s pražským biskupem  Kosmou  a  olomouckým biskupem   Ondřejem  za císařem  Jindřichem IV.  do  Mantovy . V roce  1094  se účastnil jejich vysvěcení  mohučským arcibiskupem  v  Mohuči . Po svém návratu se zařadil do skupiny kněžské inteligence, která v českém prostředí už od  11. století  tvořila svébytnou skupinu s vlastní kulturou a do určité míry tvořila protipól konkurenční skupině kněží cizího, především německého původu. Částečně byla tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.
11. října  1099  získal v  Ostřihomi  společně s nedávno zvoleným pražským biskupem  Heřmanem , který byl do té doby pravděpodobně jen  jáhnem , kněžské svěcení. Je možné (ale ne jisté), že už v roce  1110  mohl působit jako  děkan  pražské kapituly, protože za ni vyjednával o navrácení výnosů z vesnice  Sekyřkostele . Jistě byl  děkanem  v roce  1120 .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
knihabeznahledu
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .
Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail