Kosmůw letopis český

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Kosmas - Kosmůw letopis český
epub306 kBmobi316 kBpdf1,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
O jeho původu toho není příliš známo, prakticky veškeré informace, které o něm jsou známy, pocházejí z jeho kroniky a jsou zmíněny mimochodem v textu. Na rozdíl od řady autorů  středověkých  kronik je jeho jméno pravé. Tímto jménem jsou podepsány předmluvy a je uvedeno k připsání jeho smrti v jím psané kronice. Je pravděpodobné, že pocházel z rodiny  duchovního  a navázal na otcovu kariéru. Někdy se uvažovalo dokonce i o jeho  velmožském  původu, ale tato varianta dnes není přijímána, protože pro ni neexistuje dost dokladů (většinou byla vyslovována na základě domnělého příbuzenství s Jindřichem Zdíkem ). Každopádně musel pocházet z rodiny dostatečně zámožné, aby mu zaplatila  studia  v zahraničí. Je známo, že po absolvování pražské katedrální školy (v 70. letech  11. století ) studoval ve škole při  katedrále sv. Lamberta  v  Lutychu , s kterou české prostředí pěstovalo styky už od dob  sv. Vojtěcha  a která patřila k nejlepším v Evropě. Zde ho vyučoval  mistr Frank , který v  Lutychu působil v letech  1047 – 1083 . Je možné, že i poté Kosmas pobýval i na jiných evropských školách.
Do Čech se vrátil někdy na počátku 90. let  11. století  a ukončil svá studia tedy až jako muž středního věku, což nebylo v té době zvlášť neobvyklé. Po návratu se stal členem  pražské kapituly , je možné, že v letech  1091 / 1092  odjel s pražským biskupem  Kosmou  a  olomouckým biskupem   Ondřejem  za císařem  Jindřichem IV.  do  Mantovy . V roce  1094  se účastnil jejich vysvěcení  mohučským arcibiskupem  v  Mohuči . Po svém návratu se zařadil do skupiny kněžské inteligence, která v českém prostředí už od  11. století  tvořila svébytnou skupinu s vlastní kulturou a do určité míry tvořila protipól konkurenční skupině kněží cizího, především německého původu. Částečně byla tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.
11. října  1099  získal v  Ostřihomi  společně s nedávno zvoleným pražským biskupem  Heřmanem , který byl do té doby pravděpodobně jen  jáhnem , kněžské svěcení. Je možné (ale ne jisté), že už v roce  1110  mohl působit jako  děkan  pražské kapituly, protože za ni vyjednával o navrácení výnosů z vesnice  Sekyřkostele . Jistě byl  děkanem  v roce  1120 .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail