Národní báchorky a pověsti

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Božena Němcová - Národní báchorky a pověsti
epub534 kBmobi661 kBpdf6,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku  1820  vzal za manželku Johann Pankel, původem z  Rakouska . Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce  1821  se Panklovi přestěhovali do  Ratibořic  na panství vévodkyně  Kateřiny Zaháňské . Tam se za nimi v roce  1825  nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová ( 1770   Dobruška-Křovice  –  1841   Vídeň ) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala. Od roku  1826  do roku  1833  navštěvovala Barbora Panklová školu v  České Skalici .
 
Již v roce  1837  jí rodiče našli ženicha Josefa Němce ( 1805   Nový Bydžov  –  1879   Tábor ) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru,  pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do  Josefova , kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do  Litomyšle , kde se roku  1839  narodil druhý syn Karel.
Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově
Roku  1840  se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce  1840  se přesunula celá rodina do  Polné , kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města  Antonínem Pittnerem . Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny  Květy  a  Českou včelu . Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu  Roberta Irwina   Alhambra  a spisy  Josefa Kajetána Tyla . Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841.V polovině roku  1842  se přestěhovali do  Prahy , kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav. 
 
V Praze začala Božena Němcová pod vlivem  Václava Bolemíra Nebeského  a  Karla Jaromíra Erbena  psát česky. Její první báseň  Ženám českým  byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna  1843  v  Květech . S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku  1843  se s manželem odstěhovali do  Domažlic , kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Roku  1847  se opět odstěhovali z Domažlic. Roku  1848  byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce  1850  jej přeložili až do  Uher . Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh. 
 
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
images
Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem:
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail