Národní báchorky a pověsti

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Božena Němcová - Národní báchorky a pověsti
epub534 kBmobi661 kBpdf6,0 MB
  • O autorovi
  • Dotaz
Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku  1820  vzal za manželku Johann Pankel, původem z  Rakouska . Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce  1821  se Panklovi přestěhovali do  Ratibořic  na panství vévodkyně  Kateřiny Zaháňské . Tam se za nimi v roce  1825  nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová ( 1770   Dobruška-Křovice  –  1841   Vídeň ) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala. Od roku  1826  do roku  1833  navštěvovala Barbora Panklová školu v  České Skalici .
 
Již v roce  1837  jí rodiče našli ženicha Josefa Němce ( 1805   Nový Bydžov  –  1879   Tábor ) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru,  pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do  Josefova , kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do  Litomyšle , kde se roku  1839  narodil druhý syn Karel.
Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově
Roku  1840  se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce  1840  se přesunula celá rodina do  Polné , kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města  Antonínem Pittnerem . Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny  Květy  a  Českou včelu . Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu  Roberta Irwina   Alhambra  a spisy  Josefa Kajetána Tyla . Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841.V polovině roku  1842  se přestěhovali do  Prahy , kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav. 
 
V Praze začala Božena Němcová pod vlivem  Václava Bolemíra Nebeského  a  Karla Jaromíra Erbena  psát česky. Její první báseň  Ženám českým  byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna  1843  v  Květech . S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku  1843  se s manželem odstěhovali do  Domažlic , kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Roku  1847  se opět odstěhovali z Domažlic. Roku  1848  byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce  1850  jej přeložili až do  Uher . Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh. 
 
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Utrpení mladého Werthera  ( něm.   Die Leiden des jungen Werthers ) je milostný román o nenaplněné lásce  Johanna Wolfganga von Goethe  k dívce jménem  Charlotte Buff  z roku  1774  s autobiografickými prvky. Je psán formou dopisů v  ich-formě . Příběh začíná tím, že se mladý umělec Werther přestěhuje do malého města Waldheim (jak autor v knize uvádí, má to být smyšlené místo, ve skutečnosti se jednalo o  hesenské  město  Wetzlar ), kde se seznamuje s venkovským životem. Seznámí se s Charlottou, která je zasnoubena s postarším mužem Albertem. Werther se do Lotty hluboce zamiluje. Proto prožívá a ve svých dopisech popisuje neskutečné utrpení, které ho dovede až k sebevraždě. Děj knihy se odehrává během dvou let (dopisy začínají v květnu a končí následujícího roku v prosinci). Počasí a roční období se odrážejí na Wertherově myšlení, chování a pocitech.
Po vydání této knížky následovala vlna  sebevražd . Lidé se s Wertherem ztotožňovali a nacházeli v něm sami sebe. Wetzlar se stal poutním místem, kam jezdili zamilovaní mladí lidé. Goethe si tímto románem získal velkou slávu, i když se od něj ve starším věku distancoval. Kniha ovlivnila i tehdejší módu. Je založena na pocitech, dějová linie je potlačena. Byla přeložena do jazyků celé Evropy i mnoha zemí Asie. Tuto knihu si velmi oblíbil také  Napoleon Bonaparte .
Zdarma
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail