Pohorská vesnice

Dáma s kaméliemi   ( 1848 ,La Dame aux camélias)  je autobiograficky založený  romantický   román  velké nešťastné lásky, jehož autorem je  francouzský  spisovatel  Alexandre Dumas mladší . Po velikém úspěchu, kterého  román  dosáhl, jej autor roku  1852  také  zdramatizoval . Podle  románu napsal roku  1853   italský  skladatel  Giuseppe Verdi   operu   La traviata . Hlavní hrdinka knihy, krásná  pařížská  kurtizána Markéta Gautierová, má předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou  Alexandre Dumas mladší  miloval, a o níž málokdo věděl, že její život provází zničující plicní choroba. Příběh se odehrává v  Paříži  v první polovině 19. století . Zprvu vypravován autorem, další část tvoří vypravování Armanda Duvala, který Markétu miloval, a také pasáže z dopisů a z deníku.

Zkrocení zlé ženy  ( The Taming of the Shrew ) je  divadelní hra   Williama Shakespeara , kterou napsal v letech  1593  až  1594 . Hra popisuje vztahy mezi muži a ženami, a to po stránce  kurtoazní  (středověká  platonická láska ) a nebo  misogynní (nenávist muže k ženám). V tomto díle Shakespeare dokonale vyjádřil city a úvahy hlavních postav. Přesto není dílo  tragédií , ale  komedií .

Cestopis ze skandinávských zemí z roku 1936.

Básnická sbírka   Po nás ať přijde potopa  je jedním z nejznámějších děl českého spisovatele  Františka Gellnera , které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy. K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje. Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.

Psohlavci  je  historický román   Aloise Jiráska . Román vznikl v letech  1883 – 1884  a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise  Květy , knižně poprvé v roce  1886 . Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány  chodským nářečím . Hlavními postavami jsou tři  Chodové  –  Jan Sladký Kozina , Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti. 

Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel  Karel Kovařovic   stejnojmennou operu  (premiéra v  Národním divadle  roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v  Plzni  v roce  1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla  Vendelín Budil , který hru předtím inscenoval již v sezóně  1898 – 1899 , jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny  ND  kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného  Aloise Jiráska , který mu odpověděl dopisem: