Na západní frontě klid

knihabeznahledu
Na západní frontě klid  ( Im Westen nichts Neues  ) je román  Ericha Marii Remarqua ,  německého  veterána  první světové války .
Popisuje krutou realitu  války  a hluboké odtržení od civilního života  německých   vojáků  vracejících se z fronty.  Román  podrobně a výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. První  německé  vydání se jmenovalo  Im Westen nichts Neues  a objevilo se v lednu  1928 . Během jednoho roku se prodalo milion exemplářů jenom v  Německu , další milion v  zahraničí . V  češtině  kniha vyšla poprvé v roce  1929  v nakladatelství  Melantrich  v překladu  Bohumila Mathesia . Další překlad učinil v 60. letech  František Gel . Na základě knihy byl v roce  1930  natočen stejnojmenný film, který získal  Oscara . Režíroval jej  Lewis Milestone . Podruhé byl román zfilmován v roce  1979  (režie:  Delbert Mann ).
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
epub153 kBmobi258 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Kniha vypráví příběhy Prušáka Paula Bäumera za  1. světové války . Spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem je Pavel silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního profesora, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku s tím, že bude brzy odvelen na frontu. Pavel popisuje vše od výcviku plného šikany, války, až po dovolenou a život v  kasárnách . Postupem času jeho nadšení pro válku opadá a jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou líčeny z pohledu obyčejného bezvýznamného vojáka, a to do nejmenších detailů a velmi naturalisticky. Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerich, kterého zná už od dětství. Při takových situacích se Paul zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je zas povolán do  zákopů  a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil. Jednoho dne ale dostane na dva týdny propustku a jede domů. Tam zjišťuje, že jeho maminka má rakovinu. Zároveň registruje úplné odtržení od běžného života a psychické důsledky války - je jí zcela deformován. Uvědomuje si také, že se změnil i on sám. Válku už bere jako samozřejmost, a proto už nedokáže komunikovat s lidmi a nebaví ho jeho dřívější zájmy. Postupně se začíná psychicky hroutit. Když jeho rota dostala za úkol vyklidit jednu vesnici, postřelili jeho i Kroppa. Díky tomu se dostali do nemocnice, kde zase vypráví svůj příběh. Kroppovi amputují nohu a Pavel je po chvíli zase povolán do zákopů. Uprostřed bitvy se setká s posledním žijícím kamarádem Katczinskym (čtyřicetiletý Polák, který ho doprovází téměř celou knihu). Toho ale postřelí a Pavel ho nese přes celé bojiště k  polní nemocnici . Katczinsky nakonec umírá, protože dostal střepinou do hlavy. Pavla smrt Katczinského velice zasáhne. Na podzim roku 1918 dostává 14 dní volna, během nichž přemýšlí o válce a o návratu do normálního života. Kniha končí Pavlovou smrtí na frontě.
Narodil se 22. června 1898 v Osnabrücku ( Německo ) Anně Marii Remarkové a knihvazači Franzu Remarkovi. Měl dva bratry a dvě sestry. Studoval na učitelském ústavu v  Münsteru . Roku  1916  odešel jako 18letý do  první světové války , na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v  Duisburgu . Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání, nejprve chtěl být hudebníkem a později malířem. Pracoval též jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech  1923 – 1934 působil jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v  Hannoveru . Cestoval po  Itálii ,  Švýcarsku ,  Balkáně  a  Turecku . V roce  1925  se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 7 let. Skončilo v roce  1931 , kdy emigroval do švýcarské  Ascony . V témže roce byl nominován na  Nobelovu cenu míru  válečným zpravodajem  Cybichowskim .  V této době již vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy  Na západní frontě klid , což mu zajistilo celosvětový úspěch. Již rok na to ji zfilmoval režisér  Lewis Mileston . Během tří let se prodalo tři a půl milionu výtisků. Ihned po nástupu  nacismu  ( 1933 ) se dostal na index zakázaných autorů a v roce  1938  byl zbaven  německého  občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Roku  1939  emigroval do  New Yorku , kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života. Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce  1958  se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou  Paulette Goddard , bývalou manželkou  Charlieho Chaplina . Remarque umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu . Byl jedním z nejlepších spisovatelů své doby. I přes těžkosti, které mu život připravil, dokázal napsat spoustu skvělých knih a otevřeně popisovat hrůzy války. Do vlasti se po válce nikdy nevrátil.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Marketa Lazarová  je román  Vladislava Vančury . Vyšel poprvé roku  1931  v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou  Jiřímu Mahenovi , který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, „kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce“. Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj.  13. století . Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím.
Arne Novák  tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: „Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (…) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (…) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (…) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.“ Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny:  Karel Sezima  v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: „(…) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.“
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail