Po nás ať přijde potopa

knihabeznahledu
Básnická sbírka   Po nás ať přijde potopa  je jedním z nejznámějších děl českého spisovatele  Františka Gellnera , které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy. K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje. Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
František Gellner - Po nás ať přijde potopa
epub80 kBmobi37 kBpdf73 B
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Dílo se skládá ze 34 básní (Přetékající pohár, Píseň dobrodruha, Přátelství duší, Puberta, Pozdrav rodnému kraji, Kázání Spartakova I, II, III, Reflexe, Na divou Montan zřel jsem se zápalem, Vzduchoplavec, Neděle, Bezcestí, Po nás, ať přijde potopa!, To je teď celá moudrost moje, Na sofa zeleném, Jako ty polní rostliny, Noc byla touhou přesycená, Demaskovaná láska, Perspektiva, Záchvat nervózní, Pro klid své duše, Píseň, Smuteční, Vzpomínka, Rusá láska, Chiméra, A přece zdráhám se, Miluju severní nebe, Sentimentální žádosti, Stísněnost, Blasfémie, Elegie, Na dálném jihu snad, Náhle se zachvěje má duše a Epilog). Filosofiské směřování sbírky vyjadřuje již první báseň – Přetékající pohár, kde autor vyjadřuje přesvědčení, že každý člověk svůj život žije pouze jednou, a to právě teď, a proto si ho také právě teď musí užívat. V básni Neděle pak Gellner zastává názor, že je lepší strávit volný den popíjením piva, než návštěvou Prateru. V básni A přece zdráhám se zabývá sebevraždou a například báseň Vzduchoplavec se pak vysmívá moderním výdobytkům začátku 20. století.
Gellner v díle používá prosté jazykové prostředky (příliš nevolí okřídlené básnické výrazy), aby co nejpřesněji a nejvýstižněji vyjádřit podstatu sdělení, v díle se také vyskytují prvky obecné češtiny (jinakej, zejtra) i vulgarismy. Jednotlivé věty jsou jasné, krátké, úderné a členěné do strof (nejčastěji sdružený nebo střídavý rým, působí přirozeně a lehce, některé z básní působí jako popěvky. V některých z básní využívá opakování refrénů. Některé básně jsou psány v ich-formě, jiné v er-formě. V díle se také vyskytují mnohé básnické obrazy a figury (epiteta, personifikace, eufemismy ...). Autor chtěl svým dílem společnost šokovat a to se mu také povedlo, sbírka však byla soudobou kritikou pro svou vulgaritu, nemorálnost a nízkost ostře odmítnuta a popularitě se těšila pouze v okruhu Gellnerových přátel a podobně dekadentních autorů. Dílo bylo přijato až dlouho po autorově smrti dalšími generacemi čtenářů (dílo bylo zhudebněno mnoha předními umělci - např. Jarkem Nohavicou).
František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestuje s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznává pouťovou atmosféru, nalézá zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce  1899  dva roky studoval techniku ve  Vídni . Od roku  1901  studoval na báňské akademii v  Příbrami . Roku  1905  odjel studovat malířství do  Mnichova  a  Paříže . V roce  1909  zahájil své studium na malířské akademii v  Drážďanech , o rok později však znovu odjel do Paříže.
Od roku  1911  žil v  Brně , pracoval jako karikaturista v redakci  Lidových novin  a později proslul také jako  fejetonista  a prozaik. Účastnil se rovněž politického života.
Po vypuknutí  1. světové války  v srpnu  1914  narukoval do  rakousko-uherské  armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne  13. září  si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části  Brno-Jundrov .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Život a dílo skladatele Foltýna
Karel Čapek
Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail