Zobrazit kategorie >
Po nás ať přijde potopa
Básnická sbírka Po nás ať přijde potopa je jedním z nejznámějších děl českého spisovatele Františka Gellnera , které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy. K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje. Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.
Dílo se skládá ze 34 básní (Přetékající pohár, Píseň dobrodruha, Přátelství duší, Puberta, Pozdrav rodnému kraji, Kázání Spartakova I, II, III, Reflexe, Na divou Montan zřel jsem se zápalem, Vzduchoplavec, Neděle, Bezcestí, Po nás, ať přijde potopa!, To je teď celá moudrost moje, Na sofa zeleném, Jako ty polní rostliny, Noc byla touhou přesycená, Demaskovaná láska, Perspektiva, Záchvat nervózní, Pro klid své duše, Píseň, Smuteční, Vzpomínka, Rusá láska, Chiméra, A přece zdráhám se, Miluju severní nebe, Sentimentální žádosti, Stísněnost, Blasfémie, Elegie, Na dálném jihu snad, Náhle se zachvěje má duše a Epilog). Filosofiské směřování sbírky vyjadřuje již první báseň – Přetékající pohár, kde autor vyjadřuje přesvědčení, že každý člověk svůj život žije pouze jednou, a to právě teď, a proto si ho také právě teď musí užívat. V básni Neděle pak Gellner zastává názor, že je lepší strávit volný den popíjením piva, než návštěvou Prateru. V básni A přece zdráhám se zabývá sebevraždou a například báseň Vzduchoplavec se pak vysmívá moderním výdobytkům začátku 20. století.
Gellner v díle používá prosté jazykové prostředky (příliš nevolí okřídlené básnické výrazy), aby co nejpřesněji a nejvýstižněji vyjádřit podstatu sdělení, v díle se také vyskytují prvky obecné češtiny (jinakej, zejtra) i vulgarismy. Jednotlivé věty jsou jasné, krátké, úderné a členěné do strof (nejčastěji sdružený nebo střídavý rým, působí přirozeně a lehce, některé z básní působí jako popěvky. V některých z básní využívá opakování refrénů. Některé básně jsou psány v ich-formě, jiné v er-formě. V díle se také vyskytují mnohé básnické obrazy a figury (epiteta, personifikace, eufemismy ...). Autor chtěl svým dílem společnost šokovat a to se mu také povedlo, sbírka však byla soudobou kritikou pro svou vulgaritu, nemorálnost a nízkost ostře odmítnuta a popularitě se těšila pouze v okruhu Gellnerových přátel a podobně dekadentních autorů. Dílo bylo přijato až dlouho po autorově smrti dalšími generacemi čtenářů (dílo bylo zhudebněno mnoha předními umělci - např. Jarkem Nohavicou).
František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestuje s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznává pouťovou atmosféru, nalézá zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni . Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami . Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže . V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech , o rok později však znovu odjel do Paříže.
Od roku 1911 žil v Brně , pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života.
Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov .
Související tituly
Aktuality
