První část Bible tvoří Starý zákon , který obsahuje soubor posvátných knih ( tanach ), který křesťané převzali z judaismu . Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, judaismus ji ovšem jako Bibli neoznačuje; v akademickém prostředí se spisy společné judaismu i křesťanství označují jako hebrejská bible . Ve 3. století př. n. l. byl pořízen překlad hebrejské bible do helénistické řečtiny ( koiné ) zvaný podle počtu překladatelů Septuaginta , a tuto verzi většinou používali první křesťané. Starý zákon byl původně převážně napsaný v hebrejštině , malá část aramejsky . Některé jeho nejmladší části, tak zvané deuterokanonické spisy , jež však za součást kánonu neuznávají židé ani některé křesťanské církve, byly napsány nebo se dochovaly řecky.
Druhá část Bible, Nový zákon , je specificky křesťanská a na Starý zákon navazuje; podle víry všech křesťanských církví je vlastní obsah Nového zákona, totiž zpráva o Ježíši Kristu , naplněním očekávání starozákonních spisů. Původním jazykem Nového zákona je helénistická řečtina koiné .