Bible

Zabiják  (orig. L'Assommoir) je sedmý román  Emila Zoly  z cyklu  Rougon-Macquartové , který vyšel v roce  1877 . Většinou je považován za jedno ze Zolových nejlepších děl. Popisuje zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí. V románu jsou detailní popisy alkoholismu, ten je tím zabijákem, co dal románu jméno.

Život a dílo skladatele Foltýna  je poslední, nedokončený  román   Karla Čapka , vydaný až po jeho smrti v roce  1939 . Je inspirován epizodou ze  Vzpomínek   Karla Sabiny  (knižně publikovány 1937, časopisecky již 1868 v časopise  Svoboda ), v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel, uváděný jako Horner. Román je fiktivním  životopisem  Bedřicha Foltýna ( pseudonymně  Beda Folten), skladatelského  diletanta  a  hudebního   grafomana , který ale sebe samotného pokládá za  geniálního . Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti. Román je pozoruhodný svou stavbou, v níž autor nechává různé Foltýnovy známé (spolužáky ze studií, manželku, lidi, které využíval pro své dílo) vzpomínat a hodnotit jeho osobnost, a naznačuje tak různorodost úhlů pohledu na tutéž věc, podobně jako v  Hordubalovi  a  Povětroni . Román, obsahující mnoho úvah o smyslu  umění , je  stylisticky  i tematicky podobný románům tzv. noetické trilogie, je ale vůči ostatním mnohem  tragičtější . Román měl v rámci Čapkova díla poměrně velký ohlas, reakci na něj v podobě  novely   Jak to bylo s Foltýnem  napsal například spisovatel Jan Křesadlo . Román byl v roce  1992  adaptován do podoby televizního filmu v režii  Pavla Háši  s  Viktorem Preissem  v hlavní roli.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války  ( 1921 – 1923 , hovorově zkráceně jen  Švejk ) je čtyřdílný  humoristický   román   českého  spisovatele  Jaroslava Haška  přeložený do 58 jazyků,  několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo, které je mnoha lidmi spojováno s kongeniálními ilustracemi  Josefa Lady . Smrt Haškovi nedovolila toto dílo dokončit.

Sloupky a fejetony vznikaly ve 20.letech a reagovaly na nejrůznější témata života 1. republiky. Trest smrti, dělnické tělocvičné jednoty, sociální nerovnosti a bída, roční období - ve všem se projevuje velká erudice i hluboký humanismus autora.

Měl jsem psa a kočku  jsou půvabné a úsměvné historky o psech, kočkách a lidech. Jednou z nich je i dobře známý příběh líčící výchovu malého nezbedného štěněte  Dášeňky  v rozumnou psí mámu, schopnou starat se o vlastní potomstvo. Čapek se v knížce mimo jiné zamýšlí nad přátelstvím člověka a psa a nad jeho proměnami v podmínkách městské civilizace. Z úvah vyplývá jeho láska ke zvířatům i přesvědčení o jejich nezastupitelné úloze v životě člověka přes všechno nepohodlí a nepříjemnosti, které bez zlé vůle dovedou napáchat.

Povídka   Černý Petříček  patří mezi první  prozaická  díla  Karoliny Světlé . Námět k ní čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. V této povídce zaznívá jak sociální tematika, běžná v celém díle  autorky , tak i kritika  církve  a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. V neposlední řadě povídka znázorňuje vzpouru čerstvě dospělých  dětí , proti jejich  rodičům  či  autoritám , které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali. Tato povídka byla napsána roku 1871 a řadí se do cyklu tzv. pražských próz.