Vítězslav Hálek

Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody ; jeho otec byl hostinským. Jeho syn měl být knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář , ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855 . Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se psaním básní a udělováním kondicí (tj. doučováním).

Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii , Polsko a Balkán , dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech .

Pracoval jako redaktor Národních listů , kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydával v almanachu Máj , který redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch . Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír . Spolu s ním také redigoval časopis Květy .

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je HáIkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí, neodcizených řádu přírody. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově. V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky.