Jan Neruda

Pocházel z pražské  Malé Strany , narodil se v Újezdských kasárnách. V ulici Ostruhová (později byla přejmenována na  Nerudovu ) v domě  U Dvou slunců  žil v letech 1845–1857. Od roku  1845  studoval na malostranském  gymnáziu  a od roku 1850  na Akademickém gymnáziu, které tehdy sídlilo v Klementinu. Po  maturitě  se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými  zaměstnáními , v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle , studovat  filosofii  (toto  studium  také nedokončil).

Jako novinář začínal v  Národních listech  – listu  mladočechů , později působil v časopisech  Obrazy domova  a  Čas . Přispíval i do časopisu  Květy , spolu s  V. Hálkem  vydával časopis  Lumír.

Roku  1871  byl prohlášen za zrádce národa. [ kým? ]  V této době podnikl několik cest do  Německa ,  Francie ,  Maďarska ,  Itálie ,  Řecka  a  Egypta . O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým  svědectvím  o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které jej ukazují coby dobrého pozorovatele.

 

Od roku 1883 až do své smrti bydlel na Novém Městě ve Vladislavově ulici 1382/14.

 

Nikdy se neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní  láska , věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla spisovatelka Karolína Světlá , kterou považoval za ideální  ženu . Karolina Světlá jej povzbuzovala při jeho tvorbě a často mu také finančně vypomáhala. On jí byl zase rádcem při jejích prvních literárních pokusech. Když mu pak jednou hrozilo  vězení pro dlužníky , prodala  Karolina Světlá  rodinný  šperk  a  peníze  mu půjčila. Celá událost se ale dostala na  veřejnost  a rozezlený  manžel  Karoliny Světlé, prof.  Petr Mužák , jej donutil, aby mu vydal všechny  dopisy , které kdy dostal od jeho ženy. Na manželce si zase vymohl  slib , že se s Nerudou už nikdy nesejde . Tak navždy skončilo přátelství Karoliny Světlé s Janem Nerudou. V roce  1862  se znovu zamiloval, tentokrát do patnáctileté  dívky  Terezie Marie Macháčkové (měla sestru dvojče Marii Terezii), dcery továrníka z Králova Dvora u Berouna (některé prameny nesprávně uvádí Dvůr Králové). První milostný dopis se jí však odváží poslat až o tři roky později, kdy už je ale Terezie těžce  nemocná   tuberkulózou  . Téhož roku Terezie zemřela. Jako starý se zamiloval do jisté Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.

Po celý svůj život se cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný  vztah  k  lidem . Měl problémy s  alkoholem . Kvůli svým pravidelným návštěvám  hostinců  se dostával do řečí pražské společnosti a vídeňský list  Montagsrevue  o něm jednou hanlivě napsal, že je líný a oddává se pití  kořalky (on sám psal: " Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem  pivo  pil, od padesáti piji  víno "). Pravdou je, že nevynikal pílí  a protože neměl jiný příjem, musel na sklonku života psát jeden  fejeton  týdně do  Národních listů , aby vůbec přežil. Jak píše  Ladislav Quis  ve svých  memoárech :  A ty fejetony psal těžce, s přemáháním, často si mi na to stěžoval a též mi o tom psal.  Většinu života prožil v  nouzi , na čemž měl alkohol jistě velký podíl.